„Přežívám na ubytovně, rodinu od coming outu nezajímám, co bude dál, nevím.“ Jak inflace a tíživá ekonomická situace dopadá na LGBT lidi?
Samozřejmě nechceme v žádném případě nijak zlehčovat situaci rodin s nízkými příjmy, situaci rodičů-samoživitelů apod. Ovšem zrovna jim je v médiích právě v souvislosti se stávajícím stavem věnována docela velká pozornost. O LGBT lidech a o tom, jak zrovna na ně vysoká inflace také dopadá, však mnoho slyšet není.
Inflace na hranici 20 procent, to je něco, co si jen málokdo ještě před cca dvěma lety vůbec dokázal představit. Dnes se ale jedná o každodenní žitou realitu. Zdražilo jídlo, oblečení a naprosto skokově také energie (a tedy bydlení komplexně). Jedná se samozřejmě o palčivý problém celé společnosti, ale např. podle výzkumu, který provedl Williams Institute při Kalifornské univerzitě, související krize zcela neúměrně postihuje právě LGBT lidi, kteří se také častěji potýkají s chudobou, nezaměstnaností a s tím související neschopností zajištění základních potřeb. A nakonec i s problémy s duševním zdravím.
Kdo je tu nejvíc zranitelný? LGBT senior
Jistěže i napříč LGBT lidmi panují rozdíly – a tak analogicky s většinovou populací patří mezi ty nejzranitelnější LGBT senioři. „Vzhledem k celoživotní diskriminaci mají LGBTQ+ starší lidé obrovské množství socioekonomických nevýhod ve srovnání s vrstevníky, kteří jsou příslušníky většinové populace,“ vysvětila tak Christina DaCosta, ředitelka marketingu a komunikace americké národní organizace pro advokacii a služby. A ačkoliv americké prostředí je samozřejmě v mnoha různých aspektech odlišné než to české, právě toto mají společné.
Ostatně, na problémy, jimž LGBT senioři v Česku čelí, upozornil také jeden z mála tuzemských výzkumů na toto téma (který však byl pořízen ještě dlouho před tzv. dobou covidovou a také nástupem stávající ekonomické krize), LGBT senioři a seniorky: Neviditelná menšina. Nakonec se stávající zkušenosti LGBT seniorů v USA vlastně prakticky neliší od těch, které mají LGBT senioři v Česku. „Asi je to u mě jiné, nemám děti, vnoučata, nikoho, kdo by mi mohl vypomoci. Zálohy na energie mi vzrostly neúměrně, navíc tím, že mi partner zemřel, žiju sám a vlastně všechny náklady musím taky sám táhnout. To sousedka, ta má aspoň po manželovi vdovský důchod,“ popisuje tak pětasedmdesátiletý gay z Olomoucka. A upozorňuje tak i na systémový problém, kdy soužití párů stejného pohlaví stále nemá stejnou váhu (a dopady do praktického života) jako klasické manželství.
Náklady na bydlení ale trápí i mladší LGBT lidi. Není divu. Podílí se na tom např. i diskriminace na trhu práce a zejména v případě trans lidí také nerovnost v odměňování (obojí, mimochodem, dokládá také nedávný výzkum provedený organizací The Human Rights Campaign). Zahraniční data také jasně ukazují, že LGBT pracovníci vydělávají méně peněz, konkrétně ve Velké Británii činí rozdíl až 16 % ve srovnání s hetero pracovníky/cemi. To pak v důsledku přináší i další problémy s bydlením, potažmo nejen s jeho udržením, ale i s jeho hledáním (a složením potřebné zálohy).
Vedle toho roli sehrávají také podmínky na pracovišti: mnozí LGBT lidé stále nejsou ohledně své orientace v zaměstnání otevření, jelikož se bojí, že budou posuzováni právě tímto prizmatem. To ale ukazují i data z Česka, dle nichž je ohledně své sexuality v zaměstnání otevřená jen cca čtvrtina LGBT lidí.
Zdroj: Giphy
Ruku v ruce s tím jdou tedy i duševní problémy. I v tomto případě platí v základu totéž, co u běžné populace: vystavení nejistotě (jakékoliv, tu finanční nevyjímaje) člověku na pohodě nepřidá. Jak tedy vysvětluje Chris Sheridan, ředitel a zakladatel platformy The Queer Therapist, „v zásadě platí, že pokud jsou ohroženy naše základní potřeby, naše duševní zdraví to nevyhnutelně negativně ovlivní.“ Jak ale dodává, LGBT lidé jsou ještě ve ztížené pozici. „Duševní zdraví každého je ovlivňováno v různé míře, platí to ale mnohem více, pokud je člověk součástí nějaké marginalizované komunity,“ shrnul.
„Pocházím z polského pohraničí, takže jakmile to šlo, hned jsem se snažil dostat do Prahy, protože u nás nebylo zrovna ideální prostředí pro gaye. Nejenže jsem byl všude za exota, ale navíc jsem si tam připadal vyloženě jako v izolaci. Tak jsem se sbalil a hned, jak to šlo, jsem si našel bydlení v Praze a práci v hospodě. Pár měsíců na to přišel covid. Od té doby se všechno sype. Přežívám na různých brigádách, rodinu nezajímám, protože jsem gay. Na spolubydlení už jsem neměl, tak jsem musel na ubytovnu. Na všechno jsem sám, protože tu nemám vlastně nikoho. Nebýt prášků na nervy, tak fakt nevím,“ popisuje tak svoji situaci pětadvacetiletý Petr.
Kde najít pomoc?
Není tedy divu, že na významu získává klasická výzva „držet spolu“. V českých podmínkách to může znít úsměvně. Stejně jako to, aby LGBT lidé podporovali podniky, které jsou určeny právě jim. Ale možná je naopak tenhle americký apel v Česku o to důležitější: takových podniků tu totiž zase taková záplava není. A i když nad tím někdo mávne rukou, stále (ne-li víc než kdy dříve) jsou potřeba. „Podpora queer podniků je velmi důležitá. Spousta lidí nechápe, proč je důležité mít queer prostory, ale místa, která sdružují LGBT lidi, mají svůj hluboký význam,“ shrnuje tak provozovatelka komunitní kavárny v LA. S jejím tvrzením by ale nepochybně souhlasili i provozovatelé podobných zařízení v Česku. Ostatně, jak doplňuje Sheridan pro změnu s odkazem na Velkou Británii, „LGBT komunita musela historicky vždy hledat alternativní způsoby, jak se spojit, záchranným lanem se dnes v krajních případech mohou stát i sociální média.“
Překonat stávající krizi tedy jednoduše není lehké pro nikoho. Něčí výchozí podmínky jsou horší, něčí lepší, nikdo by ale neměl zapomínat na to, že určitý typ podpory – byť třeba jen v podobě „vylít si srdce“ – potřebuje občas prostě každý. Ale jsou to právě LGBT lidé, kteří ve svých životech mnohdy postrádají právě základní záchrannou síť v podobě vlastní rodiny…
