
Poznejte zemi, kde penisy číhají na obyvatele doslova na každém kroku. Jaký příběh za touto „falickou posedlostí“ stojí?
Falus, to je jeden z hlavních symbolů vadžrajánové (tantrické) větve buddhismu, který v království uprostřed Himalájí dominuje. Možná i proto, že jeho obyvatelé žijí skutečně svébytně, v izolaci od zbytku světa – ostatně, až do 60. let minulého století nebyly v zemi žádné silnice a připojení k internetu bylo zavedeno až v roce 1999. I proto Bhútánci žijí i dnes tak jako po staletí – dodržují starověké tradice a svou víru a přesvědčení si předávají z generace na generaci. Falické symboly jsou tedy vlastně „jen“ způsobem vyjádření víry – ostatně mnich, který stál u zrodu celé této docela neuvěřitelné tradice, běžně uděloval požehnání prostřednictvím sexu…
Velmi nekonvenční „náboženství“
Zatímco běžný Středoevropan si tradiční náboženství spojí s celibátem a celkovou zdrženlivostí vzhledem k jakýmkoliv projevům intimity, ti, kdo se hlásí k učení vadžrajány, se rozhodně nijak zpátky nedrží. Na řadě festivalů tak např. vystupují tzv. atsarové, tedy mniši – baviči v maskách, kteří zastávají roli osvícených mistrů – a s velkým, ručně vyrobeným penisem jako učebním nástrojem baví davy lidí, ale zároveň jim předávají kus své moudrosti.
Kde se ale vůbec taková fascinace falickými symboly a související uctívání penisu vzaly? Celý příběh sahá až do 15. století, kdy do země dorazil výstřední tibetský světec, láma Drukpa Kunley, jenž byl znám svou zálibou v ženách a víně (ostatně, hojně je citován jeho údajný výrok, že „nejlepší víno leží na dně vědra, zatímco štěstí pod pupkem“). Dle některých historických výkladů tento tibetský mnich z oblasti Tibetu vystřelil šíp, aby mu určil, kam se má vydat šířit své učení. A šíp dopadl na území dnešního Bhútánu, nedaleko místa následně vybudovaného chrámu Chimi Lakhhan, který byl postaven právě na lámovu počest a dnes je označován také jako tzv. chrám plodnosti. Když totiž láma místo dopadu šípu hledal, narazil dle pověstí na mladou dívku, kterou jeho bohulibý záměr velmi zaujal – a on, potěšen jejím nadšením, s ní strávil noc a „požehnal jí“ potomkem…
Láma následně putoval po celém království a zjistil, jak přísně a ortodoxně tamní duchovní žijí – a tak se rozhodl, že obyvatelstvo od konvenčních zvyků a norem odpoutá a naučí jej pravé Buddhovo učení. Jeho způsoby doslova nabité sexuálním podtextem byly přinejmenším výstřední – láma totiž tvořil poměrně oplzlou poezii, byl znám lechtivým humorem a také kázáním pod vlivem alkoholu, to vše využíval k tomu, aby šokoval a zpochybňoval establishment. Není tedy divu, že tato praxe mu vynesla přezdívku Divine Madman (tedy Božský šílenec). Mimochodem, svým „hořícím bleskem moudrosti“ (ano, penisem…) údajně tento láma zabíjel i démony a více jak pěti tisícům žen ukázal, že k tomu, aby dosáhly nirvány, není celibát nutný. A právě jistá sexuální zhýralost a falická posedlost dala vzniknout legendě, že namalované vztyčené penisy na stěnách a zavěšené penisy ze střech mohou zahnat zlé duchy. Toto přesvědčení pak v zemi přetrvává dodnes.
Plodnost pro každého/každou
Ve zmiňovaném chrámu plodnosti se tedy samozřejmě dnes nachází i starobylý luk, šípy a téměř 26centimetrový falický totem vyrobený ze slonoviny a dřeva – a každoročně sem putuje nespočet bezdětných párů z celého světa, aby tak získaly požehnání od „božského blesku“, tedy právě dřevěného falického totemu (žehnáno je jim ale také dalším stříbrným penisem…). Uvnitř chrámu je pak dokonce umístěna i obrázková kniha se snímky návštěvníků, kteří následně poslali fotografie se svými dětmi, jež se jim po jeho návštěvě narodily (velmi nekonvenční je ale i další z tradic – někteří místní prý věří, že když ženu udeří do hlavy penisem – umělým, ne svým, samozřejmě – narodí se jí dítě...).
Penisy tak zůstaly součástí bhútánské kultury i dnes. Např. v centrálním Bhútánu je běžné, že ještě předtím, než jsou hostům nabídnuty nápoje, je do skleničky ponořen dřevěný falus. Specifické rituály se ale pojí třeba i k tomu, když se lidé nastěhují do nového domova – v takovém případě provádějí velmi propracovaný rituál spočívající v umístění čtyř falů na okapy domu, a to tak, aby každý směřoval na jinou světovou stranu. Následně paní domu vede taneční a pěvecký soubor a dům společně třikrát obejdou. Pravdou ale je, že tyto kulturní tradice jsou dnes udržovány spíše ve venkovských oblastech, obyvatelé měst je postupně opouštějí. Přesto ale platí, že falické symboly jsou v Bhútánu posvátné, jelikož pro obyvatele představují jedinečný příběh s historickým, kulturním a duchovním významem.