„Jsem úspěšnější než můj heterosexuální, dokonalý bratr, a to mi stačí,“ shrnul výsledek dlouholeté rodinné bitvy gay podnikatel
Nepřejete si uvádět jméno, bydliště, obor vašeho podnikání, ani přesný věk, abychom ochránili soukromí vaše i vaší rodiny. Nicméně můžeme říct, že jste již oslavil páté desetiletí a žijete spokojeným životem. Co přesně si pod tím lze představit?
Asi takové to běžné spokojené žití: Nemám žádné půjčky, nejsem nikde a ničím vázaný, jsem svobodný člověk, který může cestovat a dělá to rád. A taky mám partnera, se kterým spolu jsme už odnepaměti a spoustu přátel, na které se mohu spolehnout. To si myslím, že je to nejvíc, co člověk může mít.
„Odnepaměti“ je moc hezké slovo. Máte dojem, že spolu žijete celé věky?
Ano. Neumím si představit život bez svého partnera a na dobu, která byla předtím, než jsme se seznámili, vzpomínám spíš matně: Jako na něco, co prožil někdo jiný. Se svým partnerem jsme spolu už opravdu dlouho. Jednou jsme se rozešli, to je pravda, ale oba jsme v tom mezidobí pochopili, co pro sebe znamenáme. Tehdy jsme to ukončili po asi roce a půl vztahu. Byli jsme na začátku a neuměli jsme překonat rozdíly. Odloučení nám pomohlo ty způsoby najít, protože nám došlo, jak nám na sobě záleží.
Vím o vás, že se se svou rodinou vidíte spíše sporadicky. Čím to?
Asi předpokládáte správně, že tam kdysi byl nějaký problém, který vyústil v to, že nám to ty vztahy nabouralo. U nás to samozřejmě je to, že jsem nebyl dokonalý syn. Kdysi jsem neudělal maturitu a zasekl jsem se, že ji znovu prostě zkoušet nebudu. Připadalo mi ponižující přijít znovu někam, odkud už mě jednou vyhodili. Byl jsem mladý a hloupý, jasně, ale trval jsem si na svém. A toho si na svém mladém JÁ cením.
Kromě toho jsem v té době řešil svou orientaci. Tak nějak jsem se začínal chápat a trochu moc agresivně jsem to dával najevo. Byl jsem hodně podrážděný a uznávám, že některé komunikační bariéry jsem nastavil já svým vztekem.
No a bonus byl odvěký boj mezi mnou a mým bratrem. Já jsem vždycky byl ta „nepovedená první palačinka“. Tak jsem se nejenom cítil, ale i se to u nás tradovalo. Vymyslel to samozřejmě bratr a rodičům to připadalo vtipné, tak se to stalo takovým rodinným humorem.
Proč jste si s bratrem nerozuměli? Bylo tomu tak už v dětství?
Co si pamatuju, nikdy jsme si nerozuměli. Kdysi jsem ho nazýval blbcem, dneska se snažím být nad věcí a říkat, že je prostě jiný než já. Nicméně myslím si pořád to samé. (smích)
A čím to bylo? Přeci jen jste měli stejnou výchovu, pocházeli jste z téhož prostředí…
Kdo ví, třeba jsem jen nevyhrál genetickou loterii a nejsem po svých rodičích. Nenaplňuji jejich představy. Ale on ano.
On maturitu udělal? Není gay? A nebyl v dospívání vzteklý?
Zní to nadneseně, když to takhle shrnete, ale je to tak. On vždycky všechno uměl, věděl, zvládl. Nebo jsme se tak alespoň tvářili. Že měl trojku z matiky, bylo v pohodě, protože já měl čtyřku. Takže i tak byl za génia. Problém je v tom, že on těm počtům opravdu nerozuměl. Já byl líný se učit a byl jsem opravdu hodně vzdorovitý. Měl jsem za to, že cokoli, co je řízeno systémem – tedy i vzdělávání – je zlé, špatné, něco, co z nás formuje chodící zombíky. Byl jsem pevně přesvědčen o tom, že školu mám prakticky za trest, že se mi snaží sebrat svobodu… Dodnes si částečně myslím, že na tom něco je, ale časem jsem zmoudřel, uklidnil jsem se a před třicítkou jsem si tu maturitu dodělal. A nejen tu. Jsem diplomovaný specialista z vyšší odborné školy. Došlo mi, že o systému si můžu myslet, co chci, ale některé papíry a informace se mi prostě hodí. A jakmile jsem dostal chuť vědomosti nasávat, šlo mi to samo a neměl jsem s prospěchem ani přednášejícími jediný problém. Když mi někdo lezl na nervy, pomyslel jsem si něco o p*deli a bylo vymalováno. To bych v dobách mého mládí nezvládl. Tehdy jsem cítil potřebu všem vpálit, co si myslím a doufal jsem, že změním svět a všichni pochopí, že mám pravdu. (smích)
A co ten aspekt sexuální orientace? Byl nějak důležitý?
A jak! Bratr si samozřejmě vždycky uměl najít holku. Bavil ho fotbal. Nebyl v něm bůhvíjak dobrý, ale byl v týmu a táta mohl chodit s mámou na zápasy a fandili mu. Mně, kterého bavilo kreslit, tak nějak poplácali po rameni a koupili mi nové fixky. Nikdo moc nadšený z mých talentů nebyl. Ať se dělo, co dělo, bratr mi byl vždycky předhazovaný, a to dokonce i ve chvíli, kdy se ve svých třiadvaceti stal otcem, ve čtyřiadvaceti ženatým mužem a v pětadvaceti rozvedeným hajzlíkem, který se rovnou stěhoval k jiné ženě.
Tehdy už jste měl svého současného partnera?
Tehdy ještě ne oficiálně. Vídali jsme se, ale spíš přátelsky, tajně a poznávali jsme, co od života chceme.
Cítil jste v té době nějaké velké rodinné napětí?
Co jsem přišel s tím, že se mi líbí muži, to napětí nikdy nepřešlo.
Kdy jste to rodině sdělil?
Vlastně jsem si nevybral ideální moment. Jak mi bylo blízké, vypálil jsem to v nevhodný okamžik a všechny jsem šokoval. Možná mi o to i šlo, nevím. Myslím, že jsem se tehdy tímto svým možná trochu provokativním způsobem komunikace chránil. Když někoho napadnete jako první anebo se začnete bránit ještě před útokem, máte pocit, že máte věci víc pod kontrolou.
No a tak jsem to všem řekl v jeden večer, kdy si k nám bratr vzal svou holku. Sedělo se, povídalo, byly i chlebíčky, protože máma chtěla na tu bratrovu holku udělat dojem. Bratr samozřejmě plácl něco jako, že kdy bude mít máma konečně příležitost udělat chlebíčky taky pro nějakou mou holku a já si to nenechal líbit.
Tolik vás to naštvalo?
Ano. On totiž bratr tušil, že jsem gay. Byl jsem natolik blbej, že jsem mu věřil, že to udrží v tajnosti. Tohle udělal schválně. Aby do mě rýpnul.
Jak se o tom dozvěděl? Co jsem pochopila, zrovna přátelé jste nebyli…
Nebyli. Ale sdíleli jsme pokoj. A on rád slídil. Jednou mi prohledal věci a našel nějaké moje kresby, které byly říznuté erotikou. Tehdy mě taková tvorba bavila a měl jsem dojem, že jsem něco jako extravagantní umělec. Popravdě jsem byl spíš kluk, který maloval sprosté obrázky. Nicméně to pro mě tehdy bylo důležité. A když je bratr našel, prakticky jsme se o ně porvali. Chtěl je ukázat všem. Až když jsem ho chytil pod krkem, donutil jsem ho přísahat, že to nikomu neřekne a papíry jsem mu vzal. Samozřejmě to nedodržel a brzy o tom věděla celá škola. Tehdy mi bylo osmnáct a jemu skoro sedmnáct.
Takže nějakou dobu po tom, co to rozhlásil mezi vrstevníky, do vás rýpnul i před svou přítelkyní a rodiči? To je odvážné, na to, že jste ho dokázal při šarvátce chytit pod krkem…
To bylo. Nicméně dodnes se divím, že jsem to dokázal. Byl větší sportovec než já. Jeho ale hnala jenom škodolibost. Já měl černo před očima. Možná proto jsem byl silnější.
Každopádně tehdy večer jsem prostě řekl, poměrně vulgárně, že si chlebíčky pro mou potenciální holku mohou všichni strčit, >kam uznají za vhodné<, a že si jednou hodlám přivést chlapa, protože jsem "b*zna" a ať se s tím smíří, nebo ať si trhnou. Na to jsem bratru vynadal, že je práskač a byl jsem si jistý, že se mě rodiče zastanou. Ale nestalo se. Celé se to otočilo proti mně.
Protože jste gay? Měli prostě nastavený předsudek bez ohledu na to, co se mezi vámi a bratrem událo?
Mám dojem, že taky, ano. Vždycky jsem byl černá ovce. Prostě ta špatná palačinka. A teď ještě ke všemu teplá! (smích) V té době se zas tolik nenosilo být nakloněný rovnosti. Bylo poměrně běžné, že si lidi dělali z gayů legraci nebo jimi otevřeně opovrhovali. A tak jsem od té doby byl vždycky jenom ten syn, který prostě dělá všechno špatně.
Říkal jste mi ale, že to vlastně dopadlo dobře…
Ano, to dopadlo. Já jsem spokojený. Mám svůj podnik, partnera, byt, viděl jsem spoustu míst… Já se za svůj život se nestydím. To můj bratr je už podruhé rozvedený. Co vím, od doby, co je synovec dospělý a on na něj nemusí platit, nemají žádné styky. Druhý synovec, kterého má s jinou ženou, k němu nechce jezdit a s exmanželkou se neustále hádají. Kromě toho splácí nesmyslně drahé auto, protože prostě potřeboval jezdit jako král ve velkém voze, ale nemá na něj. Za mě je můj bratr odpadlík. Ale rodiče, ti ho i nadále podporují, stojí za ním, i peníze mu ze svých malých důchodů půjčují…, a přitom se mnou mají spíše korektní vztahy. Na partnera se mě nikdy neptají, nezajímá je, jak se má a nikdy to už jiné nebude. Nicméně já vím, že jsem úspěšnější než můj heterosexuální, rádoby dokonalý bratr. A to mi jako satisfakce stačí.
