Nahlédněte do atlasu sexuálního občanství: v otázce manželství pro všechny patří Česko jednoznačně k Západu, ale jinak se u nás queer lidé nesvěřují ani svému lékaři
Kvalita života závisí i na tom, jak je nám dovoleno prožívat sexualitu
Tzv. sexuální práva významně ovlivňují náš život, i když se o nich takto obvykle nemluví. Podstatná jsou zejména pro queer lidi a ženy, protože na ně mohou mít stěžejní dopad. V řadě zemí světa například dodnes platí zákony o veřejném pohoršení směřované na LGBTQ skupinu obyvatel, osm států světa sex mezi osobami stejného pohlaví stále trestá smrtí. To jsou okolnosti, které do života člověka dokážou zcela zásadně promluvit.
Není divu, že koncept sexuálního občanství vyšel z feministického a gay i lesbického hnutí druhé poloviny 20. století. Pro život žen je kromě již zmíněného domácího násilí zásadní i právo rozhodovat o vlastním těle – používání antikoncepce a ukončení těhotenství, nebo zákaz ženské obřízky. Co se týče neheterosexuálních lidí, od druhé poloviny minulého století dosáhli zlepšení své situace v řadě oblastí: zrušení trestnosti sexu mezi lidmi stejného pohlaví, sjednocení zákonné hranice pro sexuální styk na 15 let, vyškrtnutí homosexuality ze seznamu dušeních nemocí, přijetí zákonů na ochranu proti diskriminaci a předsudečnému násilí nebo zavedení různých forem oficiálních svazků od registrace po manželství.
Z hlediska podpory manželství patříme k Západu
Různé podoby sexuálního občanství představil sociální geograf Michal Pitoňák, výzkumný pracovník Národního ústavu duševního zdraví a předseda spolku Queer Geography, na přednášce v rámci festivalu Prague Pride. Z výsledků výzkumu evropské agentury FRA LGBT Survey II, který nabízí pohled LGBTQ lidí, a výzkumu Eurobarometr, který mapuje názory většinové společnosti, tým Queer Geography sestavil soubor tří desítek ilustrovaných map a grafů s aktuální situací v Evropě.
Není to zcela veselý pohled. Ukazuje, že mezi evropskými státy panují hluboké rozdíly, zejména po ose západ – východ. Česko v mnoha ohledech patří ke zlatému středu – naše společnost zdaleka není tak otevřená a přijímající jako ty na Západě, a především ve Skandinávii, ale mezi země známé svým homonegativním (Bulharsko, Rumunsko, Litva, Lotyšsko a nově i Maďarsko) nepatříme. Nadějná je ovšem mapa zobrazující podporu manželství pro páry stejného pohlaví v jednotlivých zemích. Podle ní Česká republika jednoznačně patří k Západu.
Mapa je vytvořena podle mezinárodně srovnatelných výsledků výzkumu provedeného Pew Research Center. Pokud máte pocit, že je podle něj česká podpora manželství nějak moc velká a že třeba české agentuře CVVM vyšla výrazně nižší, podívejte se na vysvětlení Michala Pitoňáka, jak různé výsledky výzkumů vlastně číst.
Jak moc můžete být sami sebou
Česká republika patří k zemím, jejichž zákony s LGBTQ lidmi počítají, ale nedopřávají jim zcela stejná práva jako heterosexuálům – jedná se o manželství, rodičovská i majetková práva, nebo ochranu proti předsudečnému násilí, kde je ve speciálně chráněných charakteristikách rasa, národnost, příslušnost k etnické skupině, politické přesvědčení a náboženské vyznání, ale sexuální orientace a genderová identita zmíněna není. I proto se 63 % LGBTQ lidí v Česku nikdy nevyoutuje před žádnými sousedy a 62 % svou identitu tají i před svým lékařem, jemuž by se přeci pacient v zájmu svého zdraví měl s důvěrou svěřovat se vším.
Nejotevřenější u nás nejsou LGBTQ lidé vůči vlastní rodině, ale vůči svým přátelům. Proč? „Rodina je důležitá pro život, nechceme ztratit její lásku a přízeň. Proto queer lidé často raději zapřou sami sebe, aby nezranili své nejbližší. Navíc v mládí jsme na rodičích existenčně závislí a není radno riskovat, že člověk rodinné zázemí po negativně přijatém coming outu ztratí,“ vysvětluje Michal Pitoňák.
V zemích s manželstvím mívají lidé teplé přátele
Země Evropy se mezi sebou velmi liší v tom, kolik přátel mezi LGBTQ lidmi jejich obyvatelé mají. Přitom vzájemné kontakty jsou zásadní proto, aby queer lidem většinová společnost porozuměla a přijímala je. „Když nikoho neznáte, chybí vám pozitivní zkušenost a jste náchylní ke stereotypům. Ty vedou ke strachu z kontaktu, a tudíž k jeho omezení,“ vysvětluje Michal Pitoňák. Jen 28 % Čechů a Češek tvrdí, že se zná s nějakými gayi, lesbami nebo bisexuály. V Nizozemsku vám to řekne celých 82 % lidí, zatímco v Rumunsku jen ubohých 8 %.
Michal Pitoňák výslovně upozorňuje na zajímavou souvislost: ve všech státech povolujících manželství párům stejného pohlaví je zároveň vysoké procento občanů, kteří mají i teplé přátele či známé. Nehraje roli, jak silně je společnost nábožensky orientovaná, protože třeba i v silně katolickém Irsku se s LGB lidmi zná 66 % obyvatel. Naopak stejně spolehlivě platí, že ve státech s ústavním zákazem manželství pro všechny má kontakty s LGB osobami nejméně lidí. To je tedy jasný argument pro manželství – jeho zavedení bude pro heterosexuály signál, že se nemají bát s queer lidmi bavit. Udělají si mezi nimi přátele, zmizí bariéry, a naopak naroste vzájemná důvěra.
Držení za ruku prozrazuje, jak se společnost staví k LGBTQ
Indikátorem toho, jak moc si LGBTQ lidé mohou dovolit být sami sebou, je reakce heterosexuální většiny na pár stejného pohlaví, který se drží za ruce nebo se políbí. V Česku je pro 29 % lidí zcela v pohodě vidět dva líbající se nebo za ruku se vedoucí muže. Nejotevřenější je Švédsko, kde je s tím ok 78 % lidí. Intimity mezi dvěma ženami, pokud se drží v mantinelech oblíbeného lesbického porna, jsou pro heterosexuály přijatelnější – v Česku je s veřejnými projevy náklonnosti mezi lesbami v pohodě 39 % lidí, ve Švédsku 82 %. V tohoto ohledu je tedy u nás pořád co zlepšovat – dá se říct, že queer Švédové a Švédky si žijí dvojnásob svobodněji než queer Češi a Češky.
Nejhorší je z tohoto hlediska život LGBTQ lidí v Bulharsku, kde pohled na dva gaye snese jen 8 % a na lesby 12 % obyvatel. Nelze se divit, že 54 % queer Bulharů a Bulharek nikdy nikomu neprozradí, že jsou queer. Ve zmíněné studii ovšem nebyla zahrnuta data z Ukrajiny, Běloruska, Ruska ani Turecka, kde je situace LGBTQ lidí zřejmě ještě horší.
