
Jan Jirka: „Gayové by neměli využívat náhradní mateřství. Měli by se zajímat především o adopci“
Hned na úvod se zeptám, zda adopci dítěte osobně momentálně řešíš?
Osobně zatím ne, ale díky tomu, že už mi není 25 let a vím, že dítě jednoho dne chci, musím nad tím přemýšlet. U gay párů to není tak, že se rozhodneme a do dvou let „otěhotníme“. Musíme přemýšlet nad nějakou strategií, kudy se k dítěti dostat. Je zvláštní, že spousta lidí v Česku si myslí, že jsou adopce stejnopohlavními páry povoleny, ale po pravdě je zde problém v tom, že máme staré právo, které na to neumí reagovat. Český zákon s tím prostě neumí pracovat a všechno se tvoří pomalu. Dle mého by cesta povolování adopcí mohla společnost pomalu připravit na to, že mohou být dva tatínci nebo dvě maminky. Takových párů v Česku již existuje mnoho.
Proč zrovna adopce? Jiné cesty pro tebe nejsou schůdné?
Osobně například vůbec nejsem pro to, aby si gayové nechali děti „odnosit“. Myslím tím surogátní (náhradní) mateřství. Dle mého je náhradní matka krajním řešením, které bych osobně nevyužil a nejsem pro jeho velkou podporu, protože na světe je strašně moc dětí bez rodičů. Možná až všechny děti budou žít v rodinách, kde najdou lásku, je na čase umožnit gay párům náhradní mateřství. Samozřejmě neodsuzuju, když se pro to někdo rozhodl, ale já bych touto cestou nešel. Vůbec by mi nevadilo dítě adoptovat, ať už se bude jednat o jakékoliv etnikum, národnost či poměry, ze kterých pochází, protože jsou to věci, které neovlivníme.
Občas se objevují spekulace o tom, že geny jsou geny a když si vezmeš dítě z nějakých špatných poměrů, ani dobrá výchova jej neovlivní. Co si o tom myslíš?
Genetika je genetika, ale dle mého tato rovnice neplatí ani z druhé strany. Když budeme mít rodiče vysokoškoláky, kde existuje jistota, že jejich dítě nebude fetovat první ligu? Výchova a celková socializace dítěte je důležitější než samotné geny. Je to i o tom, že rodiče dnes mají často přehnané nároky na to, co jejich děti mají a nemají dělat. Ani mě rodiče nechtěli pustit na kadeřníka, protože jsem měl v deváté třídě vyznamenání a učňák je dle nich nesmysl. Pokud však dítě není inteligent, ale umí například dobře tancovat, proč jej v tom nepodpořit?
Tomu rozumím, ale nevadilo by ti, že adoptované dítě neponese tvou genetickou stopu?
Mít dítě, které ponese mé geny, mi tak trochu připomíná doby minulé, kdy zde někteří vůdci chtěli mít perfektní společnost a dělo se, co se dělo. Mám si začít vybírat matku podle toho, jestli má diabetes, nebo zda má v rodině častý výskyt rakoviny? I běžné heterosexuální páry by musely řešit všechny tyto věci, než by si dítě pořídily. Pro mě genetika zase tak důležitá není.
Tak či onak jsou adopce bohužel povoleny pouze samostatným žadatelům. Když je někdo například v registrovaném partnerství, společně si o dítě požádat nemůžou…
Je to hloupé i pro lidi, kteří mají své děti z dřívějška a mají jiné partnery, kteří s dětmi reálně nemají nic společného. V Česku moc dobře nefungují adopce ani pro heterosexuální páry, natož pro gaye. Myslím si, že když už se někdo rozhodne, že chce mít dítě, tak ho pravděpodobně fakt chce. Netvrdím, že každý, kdo si o dítě požádá, by ho měl dostat, ale máme k dispozici určité psychotesty a je možné zajistit, aby se děti dostávaly do dobrých rukou.
Máme zde sice dětské domovy, ale ty jsou problémové hned v několika směrech. Moc se o tom nemluví, ale kolikrát vychovatelé děti zneužívají, protože jim vysvětlují, že je to „rodičovská“ láska. Další věc je, že děti z dětských domovů nejsou připravené na život. Celý život mají cukr v cukřence a najednou dovrší osmnácti a je jim řečeno, ať jdou do světa. Takhle to přece nefunguje. Dětský domov nikdy nemůže nahradit rodinu, která tě má připravit na život.
Mnoho odpůrců rodičovství stejnopohlavních párů argumentuje tím, že takto vychovávaným dětem budou chybět mužské nebo ženské vzory, co na to říkáš?
Řeknu to tak, 50 % manželství se rozvádí a vsadím se, že podobně je tomu i u nesezdaných párů. V „klasické“ rodině není zaručeno, že děti mají oba elementy. I když jsou, nemusí být v každém případě správné. Můj otec byl například alkoholik a raději bych možná byl bez otce, než mít doma alkoholika. Děti navíc chodí do školy, kde mají vzory v podobě učitelů a učitelek. To, že bude mít dva tatínky, přece neznamená, že nikde nepotká ženy. Fungují babičky, tetičky a kamarádky. Ať už se jedná o mužský nebo ženský vzor, vždy ho někde potkají. Když má někdo mámu a tátu, neznamená to, že má vždy správné vzory. Naopak se často stává, že jeden z těch příkladů je až odpudivý.
To je to samé, jako když si někdo myslí, že homosexualita je „nakažlivá“. Oba mí rodiče jsou heterosexuálové, kde udělali chybu? Nejvíc mě překvapil argument jednoho politika, kterému říkali, že i v přírodě je homosexualita zcela běžná. On odpověděl, že nejsme zvířata a že se musíme naučit ovládat. Hrozné… Já osobně respektuji každého člověka, který se řídí českým zákonem a je nějakým způsobem slušný a je mi úplně jedno, jestli má doma dva tatínky, jestli je gay, lesba, Asiat, černoch atd.
A když se na věc podíváš optikou dítěte, které může být vystaveno různým posměškům za to, že má homosexuální rodiče?
Pocházím z malé vesnice, kde jsem navštěvoval první stupeň základky a kde člověk znal všechny rodiny. Tam se řešil opravdu každý a na malých vesnicích a maloměstech tomu tak může být, ale když už jsem chodil na druhý stupeň, navštěvoval jsem okresní školu, kde jsem o rodičích spolužáků nevěděl absolutně nic a ani mě to nezajímalo.
Nutno však zmínit, že děti se posmívají za cokoliv. Může to být atopický exém, obezita, barva kůže apod. Děti to prostě dělají. Když má neteř byla poprvé v Praze a viděla černocha, ukazovala na něj a říkala: „Bubák.“ Úkolem naší generace je dětem říct, co je vhodné a co nikoliv a že například i černoši jsou naprosto normální lidé. Děti se některým věcem diví, protože je neznají. Je nutné jim vysvětlit, aby byly tolerantní, protože i ony se mohou něčím odlišovat. Je to jen a pouze o výchově. Vím, že v Česku žije mnoho lidí, kteří odsoudí třeba i zmiňované černochy a spousta z nich jsou nenávistní vůči čemukoliv, ale je zásadní naučit děti toleranci.
Já jsem se například nikdy nesetkal s homofobií. Ano, zažil jsem nějaké vtipné komentáře, ale že bych se setkal s nenávistí a že by mě chtěl někdo ukřižovat, to ne. Můj strýček, který je velmi konzervativní člověk a je mu 75 let, neměl pro homosexuály nikdy moc pochopení, protože se s nimi nikdy nesetkal. Nicméně vidí, že pracuju, snažím se být úspěšný, vydělávám peníze a žiju příkladně a svůj názor díky tomu přehodnotil, protože chce, abych byl spokojený. Jsem pro něj plnohodnotný občan. Z toho vyplývá, že je pouze na nás, abychom společnost naučili tolerovat a vysvětlili, že některých věcí je zbytečné se obávat.
Myslíš, že by spolu s povolením rodičovství stejnopohlavních párů mělo dojít například ke změně učebních osnov? Aby zkrátka nedocházelo k tomu, že se děti budou učit jen o mamince a tatínkovi?
Nemyslím si, že by to mělo být tak radikální. Samozřejmě chápu, že více pohádek je postaveno na princezně a princi, než na princi a princi, ale když mají dva chlapi dítě, je to pořád táta a táta. Když má někdo rozvedené rodiče, také může mít dva tatínky a dvě maminky. Kdo má hodně čiperné rodiče, může jich mít i více. Moderní medicína pracuje s tím, že homosexualita je verze normality a přesně tak by to mělo být prezentováno i ve školách, ale určitě nejsem fanatik, který by najednou přepisoval všechny čítanky. To jsou dle mého kraviny.
Jak moc si myslíš, že je v Česku reálné schválení adopcí pro stejnopohlavní páry?
V Česku bohužel moc nefunguje osvěta, protože spousta lidí si myslí, že to možné je. Veřejné mínění tvrdí, že až dvě třetiny obyvatelstva jsou pro adopce, ale ta jedna třetina, která je proti, bohužel sedí ve sněmovně. Jsme samozřejmě závislí na politice, ale některé strany naštěstí přišly na to, že homosexuálové jsou velká volební skupina, takže k tomu dříve či později dojde.
Co se týče adopcí, s těmi by se mělo hnout a zákonodárci by měli přizpůsobit právní systém k tomu, aby měly hladší průběh. Tím samozřejmě netvrdím, že by měl dítě dostat každý gay pár, ale od toho jsou zde psychologové, aby tomu předešli.
Pořád si však stojím za tím, že dítě z dětského domova nebude mít tak dobré podmínky, jako v nějaké rodině. Já jsem například hrozně tradičně založený a chvílemi bych řekl až konzervativní člověk, co se dětí a jejich výchovy týče. Hrozně rád bych někomu předal své tradice a své rodinné zkušenosti a zvyky. Myslím si, že nic takového děti v dětském domově nikdy nedostanou.
Nicméně problém je také v tom, že moc lidí nechce adoptovat starší děti…
Já třeba obdivuju gaye, kteří vychovávají malé miminko. Upřímně si to nedokážu představit, že budu zničehonic přebalovat apod. Je to hrozně těžké, proto by mi osobně vůbec nevadilo adoptovat pětileté nebo šestileté dítě. Vždyť je to pořád dítě. Proč by se nemohlo dostat do rodiny, kde mu zaplatí vzdělání a postarají se o něj?
Jak říkáš, bohužel se takové případy nestávají. Všichni chtějí novorozence. Mým názorem je, že právě homosexuální páry by s tím nemusely mít takový problém, protože nemají tolik rozvinuté mateřské pudy. I když mají zájem a možnost dát dítěti to nejlepší, mnoho z nich nejsou zralí starat se o úplná mrňata.
Zatím to není úplně na pořadu dne, ale kdybys o dítěti uvažoval, šel bys tedy cestou adopce?
S partnerem jsme spolu rok a půl, což nelze předpokládat za vztah, do kterého bychom chtěli přivést dítě, zvlášť v této době. Myslím si, že takový přirozený životní průběh je studium, cestování, užívání, práce, koupě bytu, budování zázemí a vztahu a teprve pak může přijít dítě. S partnerem náš vztah teprve budujeme a tzv. se sžíváme. Občas se samozřejmě také pohádáme, ale když na něho koukám, vždy si tak nějak vnitřně uvědomím, že to bude ten nejlepší táta našich dětí. Občas totiž hlídáme děti našich kamarádů a on je prostě miluje.
Nicméně abych se dostal k tvé otázce, řekl bych, že pokud je tolik dětí v dětských domovech, neměly by homosexuální páry využívat náhradního mateřství. Mnohem jednodušším krokem by bylo začít s adopcemi. Ale je to čistě můj názor a neříkám, že je to správně. Někdo na to samozřejmě může úplně jiný pohled.
V náhradním mateřství navíc lítají neuvěřitelné peníze a vezmi si, že gay pár utratí několik milionů za dítě a pak si to porovnej s tím, co by pro něj za ty miliony mohl udělat. Dle mého názoru se mi navíc bude daleko lépe vysvětlovat, že ho máme, protože jeho rodiče se o něj nemohli starat, než že nám ho nějaká osoba porodila tzv. „na zakázku“. Pro život, ekonomiku a všechno ostatní mi přijde daleko lepší a jednodušší povolit adopce.
Autor: Jan Witek