Být na Vánoce sám? Žádný problém! Jak tráví Štědrý den single (gay) lidé?
Vánoce jsou především svátky klidu a pohody. A mohou mít samozřejmě nespočet podob. V případě zaměření se na LGBT lidi, jejich situace je nezřídka velmi specifická a odlišná od zbytku hetero populace. I dnes se lze setkat s tím, že rodiče své homosexuální/transgender potomky odmítnou, v takovém případě pak nezbývá než se obklopit jinými lidmi, kteří budou mít porozumění. Další variantou je také strach z přijetí odlišnosti ze strany blízkých – a tak není žádnou výjimkou ani to, že někteří gayové či lesby sice žijí s partnerem/kou, ale na svátky jedou domů, kde o svém soukromém životě raději mlčí. To jsou dva docela neveselé scénáře.
Ale pak je tu ještě varianta C – tedy lidé, kteří jsou s tím, kým jsou, zcela vyrovnaní – stejně jako jejich rodina. A ačkoliv třeba zrovna nemají partnera, umí si svátky užít sami a po svém. A právě ti by měli být inspirací pro všechny, kdo mají pocit, že pokud s nimi u štědrovečerního stolu nebude kromě „ducha Vánoc“ sedět ještě někdo další, bude lepší se na stromečku rovnou pověsit…
Honza je již několik let bez partnera, přesto se na Vánoce těší a užívá si je. S úzkou rodinou slaví Vánoce většinou již 23. prosince – nijak hromadně se ale o svátcích s příbuznými nesetkává. I když ho někteří přátelé pravidelně na Štědrý večer zvou k sobě, odmítá je s tím, že si svůj „osamělý“ Štědrý den umí užít a vlastně se na něj těší.
„Každý rok na Štědrý den si nastavím budíka přesně na šest a vychutnám si kávu u mé oblíbené ranní show v radiu. Při tom poslechu připravuju štědrovečerní večeři, salát, chystám maso a taky si dám panáka na povzbuzení“ (smích). Honza rozhodně na svátky nijak nezanevřel, i když žije sám, rozhodně nezastává názor, že tím pádem nemá smysl ani výzdoba. „Během dopoledne taky zdobím stromeček a vyrábím si štědrovečerní svícen s jednou svíčkou, pod stromeček připravím dárky, které jsem dostal od příbuzných, kamarádů a klidně i ty, které jsem si sám koupil,“ dodává. Po přípravách pak následuje procházka, návštěvy přátel nebo sousedů, sledování pohádek a vychutnávání si vánoční atmosféry. Ta vrcholí štědrovečerní večeří, rozbalením dárků. „Nakonec vždycky vyrazím do města, do restaurace na pivo. Potkám se tam s mnoha lidmi, kteří jsou taky sami, takže nás to stmelí, sedíme, povídáme a bavíme se.“
Podobný scénář se pak týká také Petra. Ten má sice na rozdíl od Honzy rozchod za sebou docela „čerstvě“, Vánoce si ale i tak plánuje užít hezky o samotě, resp. ve společnosti svého psa. „Miluju Vánoce, stromeček mám doma nazdobený už od počátku prosince, takže si to nenechám ničím pokazit. Kamarádi mě zvali na Štědrý den, mohl bych jet i k sestře, ale vlastně se těším na tu sváteční pohodu. Vstanu, až se mi bude chtít, zajdu se psem na dlouhou procházku, a pak se budeme dívat na pohádky. Večer jsem domluvený se sousedy, že se sejdeme na punč nebo víno u nás na vesnici a prostě to bude hezký den,“ shrnuje.
A jak Honza, tak i Petr se shodují na tom, že být „lidský Grinch“ prostě nemá význam. Vánoce má každý takové, jaké si je udělá a jak se rozhodne, že si je (ne)užije. Proč taky sabotovat svátky jen proto, že člověk stylem jejich trávení nezapadá do „běžného průměru“? Vánoce mohou být šťastné a veselé téměř za jakýchkoliv okolností, ona „svátečnost“ je totiž spíš o nastavení mysli než o tom, zda jíte kapra ve společnosti partnera/ky či příbuzných. Jak uzavírá Honza, „zarytí odpůrci Vánoc, kteří jsou kvůli svátkům naštvaní a jen pořád nadávají, by měli být naštvaní jen sami na sebe, protože v tomhle případě platí, že jaké si to člověk udělá, takové to má“…
