5 bývalých pornoherců se svěřilo, jak skutečně probíhá práce před kamerou

O pornu by se dalo říct skoro to samé, co o masturbaci – viděli ho všichni a ti, kdo tvrdí, že ne, na něj koukají nejvíc. Což teoreticky není špatné, jenže jak poukazuje web Fight The New Drug, svět pornografie není tak skvělý, jak se z videí zdá. A přináší příběhy lidí, které dokazují, že za fasádou obrovské sledovanosti a peněz, které studia a producenti z výroby mají, se mnohdy skrývá zneužívání herců, šikana nebo spousta drog.

Zde je pět příběhů mužů, kteří promluvili o tom, jak práce před kamerou skutečně vypadala.

Uniknout je těžké

„Za to, abych ohrožoval svoje zdraví, ta práce nestála,“ říká Christopher, který s točením porna skončil prakticky přes noc. Vysvětluje, že bez prášků na erekci se točit nedalo. „Jako hodně jiných performerů jsem se nedokázal obejít bez léků na poruchy erekce, které jsem používal na zlepšení svého výkonu. V profesionálních sportech berou muži steroidy. V pornu si dáváme Viagru, Cialis, Levitru, injekce.“

Kvůli braní léků ovšem skončil v nemocnici s priapismem. To je dlouhotrvající a spontánně neustupující erekce, navíc většinou bolestivá. „Nedělo se mi to často, stalo se mi to možná třikrát během kariéry. Při poslední návštěvě pohotovosti mi doktor řekl, že jestli budu dál zneužívat léky na erekci, hrozí mi dlouhodobé následky. Tak jsem skončil.“

Jenže dostat se z pornografického průmyslu je těžké, jak vysvětluje Christopher. „Sex není dovednost, která se dobře uplatňuje v jiném pracovním prostředí. Rozhodně to není nic, co si můžu napsat do životopisu, pokud chci dostat nějakou jinou práci.“ Porno podle něj navíc už není místo, kde se dá vydělat hromada peněz. Pro ty, kdo s ním začnou, je to vlastně past, ze které se velmi těžko odchází.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Srážka s realitou

Na překvapivě málo peněz poukazuje také jiný bývalý herec, který se rozhodl zůstat v anonymitě. „Bylo to jenom o penězích, moc jste si ale nevydělali. Za 45 minut potenciálního násilí a možnost, že vás zavřou za domácí násilí, chlapi dostávali 100–150 dolarů,“ svěřil se. Jaké násilí? To, které je dle jeho zkušenosti v pornu naprosto běžné. „Nemá to žádný půvab a není to krásné. Vůbec to není zábava. Den za dnem jsem byl svědkem neustálého týrání žen, které někdo liskal, dusil, mučil nebo na ně během natáčení plival.“

Šílené je prý také množství drog, které se v branži užívá. „Neustálé šňupání kokainu, kouření marihuany a zobání prášků bylo neuvěřitelné. Teď je to ještě horší. Vicodene, Oxycontin a případně heroin se teď používají víc než kdykoliv předtím.“

„Potěšení tam není žádné,“ zdůrazňuje. „Věděl jsem, že chovat se k ženám takovým způsobem je to nejhorší, co jsem mohl dělat. Lidi se mě neustále ptají, jestli je skutečně pravda, že se ženám líbí, co při natáčení porna dělají. Odpověď na tuhle otázku mi byla poměrně jasná, když jsem viděl, jak probíhají určité aktivity, a bylo zřejmé, že to není to, co ty ženy očekávaly. Ani já jsem to neočekával.“

„Uvědomil jsem si, že chci umřít“

Proč se někdo vůbec rozhodne pro kariéru pornoherce? Kromě lákadel, o kterých jsme mluvili v úvodu, to může být práce šikovných náborářů, jak popsal někdejší úspěšný pornoherec Joshua Broome. „Vždycky jsem měl problém s přijetím a každé slovo, které můj agent řekl, brnkalo na strunu mých nejistot. Tak jsem natočil jeden film. Potom další. A pak další.“  O několik let později jich měl za sebou víc než 1000, vyhrál cenu Performer roku a nasbíral i řadu dalších kariérních úspěchů. Jenže úspěch není všechno.

„Někdo se možná podívá na moji slávu a na to, co mi přišlo jako jmění, a řekne si, že by se mu líbilo mít takový život. Ale nedělejte ukvapené závěry. Můj příběh není dobrý, je plný samoty, depresí a krize identity, kvůli které jsem si málem vzal život.“

Stud a pocit viny u něj narostly do té míry, že už nedokázal to, co dělal, přehlížet a začalo ho to ničit. „Připadal jsem si chycený do pasti. Nevěřil jsem, že bych mohl dělat cokoliv jiného, a dostavila se deprese. Opravdu jsem věřil, že jsem si zničil život a už z toho není návratu. Takže jsem pokračoval v říkání ano potřebě přijetí.“

Jediným východiskem se mu v té době zdálo začít natáčet věci, které budou mít ještě větší úspěch. A to i za cenu překročení vlastních hranic. „Chlapi se mi nikdy nelíbili, ale myšlenka dělání gay porna a té nové slávy, nových peněz, nového ocenění a té nové pozornosti mi nějakým způsobem dávala logický smysl.“ Výsledkem ovšem byla ještě větší prázdnota. „Došel jsem do stavu, kdy pro mě byl sex stejný jako podání ruky. Bylo mi jedno, jestli jsou ostatní herci ženy, nebo muži, jestli je na place jedna kamera, nebo pět kamer a dvacetičlenný tým. Na ničem mi už nezáleželo. Takhle to trvalo asi půl roku a pak jsem si jednoho dne uvědomil, že chci umřít.“

Sobecký průmysl

Skutečnost, že pro někoho může být natáčení porna nakonec nezvladatelné, dokazuje i Simon. S pornem začal na castingu. „Když jsme dorazili na místo, řekli nám, že nás budou natáčet během sexu před posuzovatelem. Ty, kdo vypadali na záběrech dobře a dokázali udělat dobrou scénu, požádali, aby se vrátili a natočili další epizody. Neměl jsem tušení, že se z toho stane balvan, který mě zavalí na několik let.“

Od kariéry pornoherce odrazuje. „Kdyby někdo uvažoval nad točením porna, řekl bych mu, že je to jako drogy. Po rauši přijde masivní absťák, který nakonec vede buď k depresi, nebo k hledání nové drogy, aby zaplácla díru, kterou ve vás porno udělalo.“

„Porno je velmi sobecký průmysl a jen málokdo si uvědomuje, jak narcistický musí člověk být, aby se mu v něm dařilo. Nikoho nezajímá, kdo jste jako člověk, ale jenom to, co pro něj můžete udělat. Je to velmi stresující prostředí. Je ironické, že ten průmysl není vůbec sexy. Je to velmi robotické a člověk si připadá jako vycpaný panák, který je určený jenom pro potěšení ostatních.“

Porno není učebnice

Aaron se k natáčen porna dostal kvůli prožitému sexuálnímu násilí, které ho znecitlivilo a kvůli kterému mu přišlo normální být objektivizovaný. „Nastala chvíle, kdy si můj manažer rozepl kalhoty, vytáhl svůj penis, posadil se na židli a řekl, že jestli chci být součástí tohohle průmyslu, tak jeho součástí je tohle,“ popisuje situaci, která je podle něj v kontextu porna vlastně normální. „Je to sexuální napadení. Ale protože je to porno a protože sex je v něm normální, je v něm normální i sexuální násilí. To je přesně, co se děje. Měl pravdu, když říkal, že sexuální násilí je součástí tohohle průmyslu.“

Nebezpečí podle Aarona ale nepředstavuje porno jen pro herce, ale také pro jeho konzumenty. „Jako LGBT+ lidi se moc často neučíme o své sexuální orientaci nebo genderové identitě, ale pořád se potřebujeme naučit, jak vypadá zdravá sexualita. Spoustu lidí z mojí komunity ale jako učební materiál používá porno.“

„Když ho ale začnete zkoumat, když do něj vidíte z té strany jako já, vidíte, jak homofobní obsah ten průmysl produkuje. Je násilný a ponižující a ukazuje náš gender a naši sexualitu jako znásilnění.“

Jednou z věcí, které na pornu považuje za nejhorší, je škodlivé následování stereotypů, navíc nebezpečnou formou. „V gay pornu je často zobrazované násilí vůči receptivnímu jedinci. Často jsem se setkal s tím, že receptivní jedinec byl homosexuál a ten, kdo vykonával násilí, byl hetero. Když se zpětně dívám na scény, ve kterých jsem hrál, tak si říkám, že to je čistá homofobie. Ukazují hetero člověka, jak sexuálně zneužívá gay muže.“