Teplé přiznání: Nosíme růžovou, myslíme pořád na sex a poznáme ostatní gaye. Těchhle 5 teplých stereotypů je skutečně pravda

Stereotyp nevznikl jen tak, že si ho někdo vycucal z prstu. Je to odraz nějaké časté skutečnosti, kterou lze vidět v kombinaci s jinou skutečností. Třeba jako růžovou na teplých klucích. Nebo v nich – ne, ehm, to je na jiný článek. O gayích se toho říká spoustu. A neustále také to, že to co se říká, se jenom říká, a ve skutečnosti to neplatí o všech.

Jistě, že to neplatí o všech! Tak naivní bychom snad nebyli, ne? Ale mnohé ze stereotypů prostě pravda jsou, tak nemá smysl tvářit se, že ne. Naopak! Být vykroucená princezna je úplně v pořádku. A je to krásné. Být sám sebou, najít si svoji identitu, přijmout ji a umět ji žít, i když okolí tvrdí, že to je špatně a že máme být všichni „správní chlapi“ – to je hodně nebojácný přístup. Nehledě na to, že „správní chlapi“ jsou taky jenom další stereotyp. Takže tichučko, nebo vás praštím podpatkem!

Gayové nosí růžovou

Absolutně! A že to s ní myslíme smrtelně vážně pochopíte, když vám řeknu, že svoje první růžové tričko jsem si koupil proto, aby mi ladilo s růžovým lakem na nehty. A krátce na to následovalo další, a potom ještě jedno, v závěsu s růžovými ponožkami, k nim ladícími tkaničkami do bot a dalším lakem ve stejném odstínu. Hezky se to totiž hodí k té broži růžového plameňáka.

Nejsem v tom ale sám. Růžová trička má snad půlka mých teplých kamarádů a známých. A někteří jdou ještě dál. Růžové spodní prádlo? Není problém! (Když jim navíc tak sluší.) Pomyslnou růžovou korunou jsou ovšem zářivě pink vlasy, které dotyčnému snad nikdy nepřestanu závidět. Růžová a gayové k sobě prostě patří. Proč se tak rádi měníme na plameňáky? Snad proto, že se nebojíme, že si kvůli růžovému tričku bude někdo myslet, že jsme teplí.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Gayové mluví afektovaně a dělají přehnaná gesta

Božínku, jaké to hnusné obvinění! Já. Nejsem. Vůbec. Afektovaná!!! Nebo možná jenom malinko. Jenom, když chci být dramatická. Copak můžu za to, že mi drama tak sluší?

Měkké zápěstí, které se během hovoru nezastaví ani na sekundu a neustále ve vzduchu elegantně vykresluje větší a větší gesta, a hlas, který falsetem štěká nejnovější šťavnatý drb. Nebo chválí outfit svojí nejlepší kámošky (jménem Radek), se kterou je na brunchi. Tak si spoustu lidí představuje typický stereotypní projev homosexuála. A já musím říct, že nejsou daleko od pravdy. Je to ale projev homosexuála, který si řekl, že být teplý je vlastně fajn, a začal si to naplno užívat.

A takových gayů je naštěstí čím dál tím víc. Mluvíme afektovaně a děláme milion gest a moc nás to baví. Je totiž mnohem příjemnější být sám sebou, než se neustále snažit „nebýt moc teplý“. Navíc je prima si taky udělat legraci sám ze sebe.

Afektovanost v mluvě a dramatická gesta jsou tak často i jakási parodie na ony gay stereotypy o kterých tu mluvím. Jejich přijetí, osvojení a přehnání. A tím získání moci. A já k tomu můžu říct jen „Do toho holkyyyy, buďte královny!“

Gayové myslí pořád na sex

Už jen když tohle píšu, myslím na to, že bych místo do klávesnice mohl bušit do… Pokud je mi známo, tak na sex myslíme opravdu často. Ráno, v poledne, večer. Ke svačině, ke kávě, když vidíme hezkého policajta, když vidíme kolegu v práci, když potkáme v obchodě banány, když potkáme broskve,… Okej, to už asi přeháním, ale sex mám já a nejen já na mysli opravdu často. S klukama se o sexu bavíme běžně, nevadí nám ho probírat, nevadí nám ho probírat často a vůbec se za to nestydíme.

Nemyslím si ale, že na sex myslíme vlastně o nic víc, než heterosexuální muži, akorát se hodně našich témat a kultury kolem sexu točí. Ale nemyslím si ani, že to vypovídá o nějaké teplé posedlosti sexem. Spíš o uvolněnosti a dospělosti a kašlání na prudérní zvyky, že „o tom se nemluví“. Proč by nemohlo? Vždyť je to fajn! Možná byste to měli taky zkusit. A tím nemyslím to mluvení.

Poznáme ostatní gaye

Včera jsem jel ve vlaku. Naproti mně seděl muž a trvalo mi asi 17 vteřin, než jsem si byl jistojistý tím, že je taky gay. Nebylo to na něm nějak „vidět“. Ale prostě… já to poznal. Jasně, že jsem se ho pak neptal „Pane, máte rád jiné pány?“, ale prostě mi to bylo jasné.

Není to ale jen moje subjektivní zkušenost, gayové opravdu lépe poznají, že je někdo další teplý. Možná je to adaptace na prostředí, ve kterém je lepší to poznat než riskovat, že místo penisem dostanete přes ústa pěstí. Nebo je to také důsledek toho, že protože jsme sami teplí, nepokládáme ostatní lidi automaticky za heteráky a teplost považujeme za vždy možnou variantu, takže je pak lehčí si jen potvrdit jednu z možností, než muset přicházet na to, že se to s dotýčným má „nějak jinak“.

Milujeme módu

A milujeme oblékání. A taky vysvlékání, ale to už jsem zase u toho sexu… (Jak je možné, že se k němu pořád vracím?!) Někdy je až humorné, jak i mí kamarádi, co tvrdí, že je jim oblečení jedno, nakonec stejně stojí v předsíni a vybírají si z osmi párů tenisek ty, které budou k jejich outfitu (který náhodou celý nenápadně perfektně ladí) ty nejlepší.

Mít cit pro módu a oblečení ovšem neznamená jen to, že máte nastudovanou práci všech módních návrhářů a umíte na povel okamžitě vysypat jméno vašeho nejoblíbenějšího. (Alexander McQueen! Alexander McQueen!) Je to taky o tom, že si uvědomujete, jak moc vás okolí neustále pozoruje a čte, byť nevědomky, každičký detail toho, co máte na sobě. Třeba proto, aby se vám mohlo ve škole vysmát za moc úzké kalhoty, nebo barevné tričko, nebo spodní prádlo při převlékání na tělák. Ale někdy nás taky jenom pochválí a my pak s mrknutím očkem a mávnutím packou říkáme „Tohle? To jsem na sebe jenom tak něco rychle hodil.“.