Hra o manželství

 

Rozpad tradiční rodiny. Ztráta základních hodnot. Počátek obchodování s dětmi. To je jen velmi stručný výčet katastrof, které mohly v Česku (údajně) nastat, kdyby se podařilo prosadit tzv. manželství pro všechny. K apokalypse ale nakonec nedojde. „Zdravý rozum“ zvítězil a vstup do manželství si i v následujících letech bude možné „zasloužit“ jen heterosexualitou a tradičním pohlavním stykem s příslibem zplození potomstva. Vše zlé jsme tedy zažehnali a zároveň opět pohřbili naději na narovnání práv leseb a gayů. Ti se sice nebudou muset od příštího roku (v souladu s rétorikou bojovníků/ic za LGBTQ+ práva) „registrovat jako psi a auta“, ale jejich soužití – budou-li jej chtít stvrdit před zákonem – bude onálepkováno jako „partnerství“. A okleštěno o řadu práv souvisejících s rodičovstvím.

 

O tom, co v dnešní společnosti znamená manželství, jsme se v poslední době také dozvěděli skutečně mnoho (z úst některých zákonodárců často i to, co jsme vůbec vědět nepotřebovali…). Ze síly konzervativních hlasů vzývajících tradiční pořádky – nezřídka s odkazem na bibli – člověk mohl nabýt pocitu, že Česko je vlastně země plná hluboce věřících křesťanů s velmi pevně ukotveným hodnotovým žebříčkem, na jehož vrcholu stojí rodina.

 

A teď zase nohama na zem. Věřících je v české populaci okolo 13 % a rozvodovost se dlouhodobě pohybuje okolo 50 %.

 

Celospolečenská diskuze ohledně institucionalizace soužití párů stejného pohlaví ale zároveň v mnoha případech ukázala, jak snadno lze podlehnout dezinformacím a svézt se na vlně populismu. A protože jedinou možností, jak proti těmto trendům bojovat, je pracovat s relevantními informacemi, ukazovat pozitivní praxi a obrnit se trpělivostí, v rámci celého vydání LUI EQUALITY se věnujeme mapování mnohaletého boje leseb a gayů za rovnost – a to i v manželství.

 

Ohlédnutí se až do dob počátku LGBTQ+ aktivismu tak ukazuje, jak velký význam v prosazování rovnosti měly – a stále mají – pochody hrdosti. I když někteří je dnes zatracují za přílišnou komercionalizaci, přibližujeme, proč by jejich konání bez finanční podpory zvnějšku jednoduše nebylo možné. Představujeme také šestici tuzemských nejvýraznějších aktivistů/ek, kteří/které se o rovnost LGBTQ+ práv v Česku dlouhodobě zasazují. 

Neveselý pohled na situaci a postavení LGBTQ+ lidí v zemi nám nejbližší, na Slovensku, pak nabízí tamní aktivista Roman Samotný.

 

Přestože sami jsme samozřejmě přesvědčeni o tom, že možnost uzavřít manželství by neměla být upírána nikomu – což v rovině právní vysvětluje i advokátka Adéla Horáková spolupracující s iniciativou Jsme fér -, dali jsme prostor i hlasu konzervativnějšímu. Zdeněk Chytra ze spolku Tradiční rodina tedy v dalším z rozhovorů nastiňuje, co je pro něj v boji za rovnost leseb a gayů červená čára, kterou by nikdy nepřekročil.

 

V rámci sady devíti rozhovorů s gayi žijícími v zemích, kde manželství pro všechny již vstoupilo v platnost, nakonec ukazujeme, že v boji za rovnost v konečném důsledku vůbec nezáleží na světadíle, politickém směřování vlády či religiozitě populace. Argumenty odpůrců stejnopohlavního manželství jsou totiž všude v podstatě stejné. Stejné jako u nás.

 

Nikde však tradiční rodina kvůli manželstvím leseb a gayů nezanikla. Nikdo neshořel v pekle (a to ani v silně katolickém Španělsku či v Brazílii). A žádné děti netrpí tím, že mají dva milující tatínky, nebo dvě milující maminky.

 

To, k čemu došli již ve 36 zemích světa, nám v Česku ale bude zjevně ještě nějakou chvíli trvat. Boj o rovnost tedy zdaleka nekončí. Zatímco v manželství si ale zatím rovni nejsme, v lásce to naštěstí neplatí. A tak alespoň do doby, než také u nás manželství pro všechny bude realitou, zkuste mít „lásky čas“ nejen v máji, ale po celý rok.

 

Mirka Dobešová

ŠÉFREDAKTORKA