Coming Out, Vol. 3 je hlasem jednoho gaye, který se snaží říct: jsme jen lidé. Je to vzkaz české společnosti, které bych tímto chtěl upřímně poděkovat za její přístup k neheterosexuálním lidem. Díky tomu mohou projekty jako tento vznikat. Jako člen LGBT+ komunity si toho velmi vážím.
Coming Out, Vol. 3 není jen hudebním projektem. Je to příběh člověka, který se ve 35 letech rozhodl začít dělat hudbu. I přes překážky nechávám k poslechu i svou původní tvorbu, protože chci ukázat, že člověk nemusí být hned perfektní. Pokud je připravený učit se a něco svému snu obětovat, může začít kdykoliv a s čímkoliv. Po čtyřech letech práce na své hudbě jsem přesvědčený, že když se chce, jde skutečně všechno…
“Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.” – Jan Werich
A teď pár myšlenek, které bych rád sdílel. Tato forma projevu mi velmi pomáhá a věřím, že je důležitá pro můj spokojený život…
INSPIRACE & MINDSET
V loňském roce jsem se setkal s François-Henry Bennahmiasem, bývalým CEO Audemars Piguet. Je to člověk plný pozitivní energie. Říká mi: “Nikdy jsem nepracoval, dělám jen to, co mě baví.” Je to právě tento mindset, díky kterému firma investuje do charitativních programů po celém světě. A věřím, že i díky němu působí François tak pozitivním dojmem. Velmi mě tento přístup inspiruje.
“Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.” – Jan Werich
POMOC & VDĚČNOST
Chtěl bych více pomáhat. Já i celý tým LUI. Vždy, když jsem mohl někomu pomoci, byl to ten nejhřejivější pocit. Žijeme pro emoce a věřím, že takto prožívaný život je správný.
Toto album bych rád věnoval Pavlovi, který mi celou dobu stál po boku. Díky němu jsem si uvědomil, že mám srdce na správném místě. Je velmi důležité mít v životě alespoň jednoho člověka, který v nás věří.
SEBEÚCTA & REFLEXE
Před nějakou dobou jsem s Pavlem publikoval podcast o našem vztahu. Když nad tím zpětně přemýšlím, vidím, že to byl zoufalý pokus o posílení sebevědomí. Omlouvám se Pavlovi i těm, kteří to museli poslouchat. Učím se být opatrnější při vynášení soudů o ostatních lidech, protože to může velmi ovlivnit jejich životy.
“Neříkej že nemůžeš, když nechceš.” – Jan Werich
STRACH & ODVAHA
Před třemi lety jsem byl napaden na pražské Náplavce. Ten večer ve mně zůstal. Dostal jsem strach se projevovat, ale teď jsem přesvědčený, že strachu se nesmí ustupovat. A že pokud něco vychází ze srdce, nikdy to nemůže být špatná volba.
VZTAHY & SPOKOJENOST
Klíčem ke spokojenému životu je kvalita mezilidských vztahů. Pokud víme, že spokojený život je založený na dobrých vztazích, mohli bychom tento poznatek uplatnit na celospolečenské úrovni. Začněme tím, že do sebe nebudeme navzájem kopat na internetu. Slušně a s respektem vyjadřovat své názory nic nestojí a dopad je neuvěřitelný.
INTRO
Album Coming Out, Vol. 3 je hlasem jednoho gay člověka, který se snaží světu vzkázat: jsme jen lidi. Je to vzkaz české společnosti, které bych tímto chtěl velmi poděkovat za to, jak se ve většině staví k menšině neheterosexuálních lidí. A že je to i tento její postoj, díky kterému mohou podobné projekty vznikat. Myslím, že je potřeba, aby zaznělo, že si toho jako člen LGBT+ komunity velmi vážím.
KONCEPT
Coming Out, Vol. 3 nicméně není jen hudebním počinem. Rád bych, aby byl celý projekt vnímán jako příběh. Příběh člověka, který se v 35 letech rozhodl začít dělat hudbu, protože prostě moc chtěl. A stále chce, ačkoliv, samozřejmě (jako na jakékoliv jiné cestě), naráží na překážky. Proto k poslechu stále nechávám i svou původní tvorbu, i když vím, že není kvalitní, protože bych tím rád ukázal, na čem se dá začít. A že člověk nemusí být hned perfektní v tom, co chce dělat. Pokud je připravený učit se a něco tomu obětovat, začít se dá kdykoliv a s čímkoliv. A po 4 letech práce na své hudbě jsem již 100% přesvědčený o tom, že když se chce, jde skutečně vše.
“Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.”
– Jan Werich
UPŘÍMNOST & HLAS SRDCE
Současně mám na srdci pár věcí, které bych rád sdílel. Jde o formu projevu, který mi velmi pomáhá a který dost možná ke svému spokojenému životu čas od času potřebuji...
Here we go ;)
STRACH, POPEL & FÉNIX
Před 3 lety jsem byl s tehdejším partnerem napaden skupinou agresorů na pražské Náplavce. Šlo o pátek večer, měl jsem (dost) upito a choval se výstředně. Ještě před tím, než jsem šel na policii, jsem hodně promýšlel, zda mám celou situaci nahlásit. Protože si uvědomuji svůj díl viny (reprezentovaný výstředním, nikoliv však agresivním chováním, které spustil právě alkohol). Bavil jsem se o tom s mnoha svědky a výsledkem skutečně bylo, že to, co na útočníky působilo provokativně a co skutečně začalo celý spor, byla skutečnost, že jsme se s partnerem drželi za ruce. Že jsme tedy “ty slabé buzny, na které můžeme zaútočit, protože je nás víc a ony se neperou.” Proto jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Protože vím, že toto není správné a nemělo by se to stávat nikomu.
Proč to píšu… Protože ve mně ten večer zůstal. A až teď mohu vidět, jak zásadně se promítl do toho, jak jsem měl v hlavě do té doby věci uspořádané. Musím se proto přiznat, že jsem jednoduše dostal strach. Strach se projevovat, strach dělat svou práci. A to se prostě promítne. Zejména, když děláš něco, co nevidí jenom tvoje oči… Jenom díky posledním několika měsícům jsem nicméně získal prostor si vše znovu přeskládat tak, jak to má být, a jsem aktuálně vnitřně přesvědčený, že strachu se nesmí ustupovat. A pokud to, o čem přemýšlím, vychází ze srdce, nikdy to nemůže být špatná volba.
❤️ LUI
Posláním LUI je být silným LGBT+ hlasem v českém mediálním prostředí. Chtěli bychom tuto misi naplňovat také více pomocí hlasu srdce, protože jenom práce, která je dělaná srdcem, má skutečnou moc něco měnit. Budu moc rád za jakýkoliv feedback k tomu, co vás reálně zajímá a o čem byste chtěli, abychom za LUI psali. Upřímný feedback je velmi důležitý, bez něj se můžeme jenom domnívat. A vzhledem k tomu, že naším cílem je, aby zde LUI byl především pro vás, moc nás všechny potěší, pokud se klidně i rozepíšete o tom, co byste od jediného českého LGBT+ magazínu očekávali. Slíbit mohu, že uděláme vše, co je v našich silách, abychom toto v naší práci zohlednili a byli především upřímným odrazem života českých LGBT+ lidí. Protože vnímám, že je to (opět) potřebné. Že je potřebné, aby u nás hlasitěji zazníval také hlas duhový, který trochu rozšíří současnou (a naštěstí pestrou) nabídku názorových možností.
Kontakty:
Můj e-mail: jakub@lui.cz
Mirka, šéfredaktorka: mirka@lui.cz
LUI 15
LUI tu s námi na podzim bude 15 let. Jeho první vydání spatřilo světlo světa v pro svobodu velmi významný sváteční den 17. listopadu 2009. Ušli jsme od té doby dlouhou cestu, která byla často plná nástrah, a jak to tak v životě bývá, určitě se v našem snažení jistě s dalšími překážkami setkáme. Jsme ale připravení a obrnění zkušenostmi z předchozích let. Současně bych tímto velmi rád poděkoval našim partnerům, z nichž mnozí jsou s námi skutečně již dlouhou dobu. Z velké části je to také Vaše odvaha, lidskost a samozřejmě také přátelství, díky kterým zde můžeme stále být, i 15 let od založení. Upřímně si toho velmi vážím.
MINDSET & INSPIRACE
V minulém roce jsem měl možnost potkat se s mužem, který mi pomohl některé věci zásadně přehodnotit. Tím mužem je dnes již bývalý CEO švýcarské hodinářské značky Audemars Piguet, François-Henry Bennahmias. Jde o velmi down-to-earth člověka, z nějž pozitivita a životní spokojenost přímo sálá. “Nikdy jsem nepracoval,” říká mi. “Dělám prostě jenom to, co mě baví.” A myslím si, že je to především tento mindset, díky kterému firma investuje nemalé peníze do nejrůznějších charitativních programů po celém světě – mimo zisku se zaměřuje také na vykonávání dobra. Je společensky odpovědná. Věřím, že hlavně díky tomu je François tak šťastným a spokojeným člověkem. Chci tomu věřit. A je mi velkou inspirací.
“Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.”
– Jan Werich
VDĚČNOST
Jsme politicky, ekonomicky i právně stabilní země. Jsme součástí EU, která nám poskytuje mnoho výhod. Je důležité být vděční za to, co máme (protože to ve světě není standard), a dívat se na svět optikou sklenice poloplné. Vděčnost může změnit celý vnitřní svět. Vím, o čem mluvím.
JEDNODUCHOST & SPOKOJENOST
Můj život byl jedna velká póza. I kdybych měl milionkrát víc materiálních věcí, nikdy mě to neudělá šťastným. Věřím, že spokojený život spočívá v dělání práce, která nás baví, díky čemuž můžeme být přínosem pro své okolí. Život v přebytku může být také život ve strachu ze ztráty získaného majetku a z rozpadu vztahů (které jsou základem pro spokojenost).
HUDBA & PENÍZE
Za poslední čtyři roky jsem si hudbou vydělal necelých 45 dolarů. O peníze mi ale nikdy nešlo, chtěl jsem začít. Nastavil jsem hranici pro vyplacení provize na 10 000 dolarů. Jakmile tuto částku dosáhnu, věnuji ji organizacím, které konají dobro. Navrhuji rozprostřít částku mezi útulky, nicméně je to určitě věc k diskuzi.
DĚKUJU…
LUI oslaví na podzim 15 let. Odvážná, lidská a přátelská podpora našich partnerů nám umožnila zde být až doteď. Upřímně si toho velmi vážím.
A děkuji i tobě, pokud jsi dočetl/a až sem. Coming Out, Vol. 3 je pro mě nejosobnějším projektem, který jsem kdy vydal. Chci, aby lidé viděli, co se jiným honí v hlavě. Pokud tento projekt přesvědčí byť jen jednoho člověka, aby více naslouchal hlasu svého srdce, pak to za to stálo.
Moc díky za přečtení/poslech a… Peace! ☮️
Jakub
POMOC & VDĚČNOST
Chtěli bychom tedy více pomáhat. Já i celý tým LUI. Protože ze zkušenosti vím, že když jsem mohl pomoci a udělalo to někomu radost/něčemu to prospělo, byl to ten nejhřejivější pocit, který znám. A jelikož jako lidé žijeme pro emoce, vím, že je takto prožívaný život správný a takto si ten svůj tedy přeji žít. Protože takhle pak, myslím, vypadá spokojená existence člověka ve světě, který se může optikou strachu jevit jako příliš chaotický a nebezpečný.
Toto album bych moc rád věnoval Pavlovi. Protože pokud by mi celou dobu nestál po boku a nebyl mi tak silnou oporou, jakou pro mě je, nejsem si jistý, zda bych se zvládl takto otevřít. To až on mi po dlouhé době ukázal, že mám srdce na správném místě a i když to se mnou neměl a nemá jednoduché, vím, že mě má rád pro to, kým opravdu jsem. A toho si velmi vážím. Chci tím také říct, že je skutečně velmi důležité mít v životě alespoň jednoho člověka, který v nás upřímně věří. A pokud se někdo takový objeví, může jít doslova o life-changing moment. Každému z vás bych přál člověka, jako je Pavel.
SEBEREFLEXE
Před nějakou dobou jsem s Pavlem publikoval podcastový rozhovor. Bavili jsme se v něm o našem vztahu. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, dochází mi, jak zoufalý pokus o posílení sebevědomí to za mě byl. Šlo o výraz člověka, který si nevěří, a potřebuje si to tedy dokazovat jinde. A je smutné, že se tím člověkem, který to v podstatě schytal, musel stát Pavel. Navíc veřejně. Velmi mě to mrzí, Pájovi se hluboce omlouvám a omlouvám se také těm, kteří rozhovor museli poslouchat. Naštěstí mi to došlo dříve, takže jsem podcast již před časem smazal, nicméně považuji za důležité, aby moje omluva zazněla veřejně, když jsem se veřejně uchýlil v podstatě k Pavlově dehonestaci. Nejradši bych si teď dal facku, fakt…
Z posledních let si odnáším mnoho lekcí a jednou z nich je, jak moc opatrní bychom měli být při veřejném vynášení soudů o ostatních lidech. Nikdy nevíme, jak moc si to někdo vezme k srdci a jak dlouho to s ní/m může zůstat. A co je nejhorší – jak zásadně může jeden takový soud utlumit nebo zcela potlačit přirozený potenciál, který ten člověk může mít. A zamýšlím se proto nad tím, co vlastně jako Češi chceme: jestli chceme národ lidí, kteří se bojí dělat to, co chtějí, protože je všichni kolem neustále přesvědčují, že na to nemají, nebo chceme národ sebevědomých lidí, kteří se i díky podpoře z okolí odváží realizovat se a být tím v životě šťastnější, a tedy přínosnější pro své okolí? Odpověď nechám na vás. Já mám jasno.
“Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.”
– Jan Werich
VZTAHY & ŽIVOTNÍ SPOKOJENOST
Myslím si, že klíčem ke spokojenému životu je kvalita mezilidských vztahů. Osobně vím, že na tomto musím ještě zapracovat a pracuji na tom. Proč to ale píšu… Protože pokud víme, že spokojený život je takový, kde vztahy fungují dobře, možná bychom tento poznatek mohli uplatnit také na celospolečenské úrovni. Začít můžeme tím, že do sebe nebudeme navzájem kopat na internetu. A když budeme chtít vyjádřit svůj odlišný názor, vždy máme možnost vyjádřit ho slušně a s respektem. Nic to nestojí, každý to zvládne a dopad je neuvěřitelný. Proč teda ne?
Zdá se mi taky, že nám chybí kolektivní přístup k mentálnímu zdraví Česka. Jako by v posledních letech bylo dušené politicky motivovanými spory. Kterým je bohužel těžké nepodlehnout. V tomto směru tedy musím pogratulovat týmu českého Seznamu za jejich extrémně vysokou úroveň profesionality a za jejich pečlivost. Seznamácký tým, který stojí za novinářskou divizí Seznam Newsfeed, zahrnuje mimo jiné také editory, kteří kontrolují to, co se objevuje v sekci komentářů pod články na platformách provozovaných Seznamem. Ti nejenže ven nepustí nic nenávistného, nad rámec toho se také snaží lidi vzdělávat – jakmile někdo napíše nějakou nepravdu, editoři Seznamu jeho příspěvek okomentují fakticky podloženým pravdivým tvrzením. Jejich přístup je krásnou ukázkou uvědomění si vlastního vlivu a jeho zodpovědné uchopení nejen pomocí racia, ale také srdce. Je to velmi krásný a symbolický krok, který jednoznačně přispívá ke kultivaci českého veřejného prostoru. A myslím si, že by nám všem prospělo, pokud by se k této problematice všechna česká vydavatelství postavila podobně. Určitě bychom tu po čase opět měli výrazně méně veřejného hejtu.
❤️ ČESKO
LGBT+ lidé chtějí jediné: pokojně si existovat. Bez toho, aby by jejich existence představovala předmět ohavného a ve své podstatě velmi primitivního politického soupeření. Bez toho, abychom o sobě neustále museli číst hnusy v komentářích na internetu. Proč má pořád někdo potřebu montovat se jiným lidem do života?
Co mi na celé věci přijde nejhorší, je, když vidím, že to jde. Když vím o zemích, kde spolu menšiny žijí pokojně bez vzájemného napadání. Země, kde se veřejně neútočí na LGBT+ lidi a kde existuje ta správná právní ochrana. Proč to někde jde, a u nás ne? Na jaký Západ že si to hrajeme?
VDĚČNOST & JEDNODUCHOST
Nevěřím tomu, že jsou lidé zlí. Nejsou. Všichni jsme v jádru dobří, jen jsme také bohužel velmi důvěřiví, čehož následně využívají jedinci pro svůj osobní prospěch. Nikoliv většina. Došel jsem si k tomu, že to, co z nás dělá lidi, je především skutečnost, že máme srdce na správném místě a umíme ho používat v každodenním rozhodování. A skutečně věřím a i chci věřit, že pokud člověk vysílá dobro, dostává dobro. A naopak – pokud člověk vysílá negaci, nemůže se pak divit, že je jeho život plný negace.
Jak moc důležité je být vděčný za všechno to, co jako společnost máme a co rozhodně není ve světě standardem. Už jen fakt, že jsme politicky, ekonomicky i po právní stránce stabilní zemí, že je zde (zatím) bezpečno a že můžeme být součástí EU, která nám poskytuje tolik výhod! To skutečně není světový standard a v tomto koutě světa jsme velmi privilegovaní. Občas stojí za to si to připomenout a poděkovat za to. Mnoho lidí na tomto světě nemá takové štěstí.
Současně se mi osvědčilo, že pokud člověk začne být (ideálně denně) vděčný za svůj život, po čase si přehodí mozek do jiné polohy – začne se touto optikou dívat na celý svět. Optikou radosti z toho, co mám, a ne optikou smutku z toho, co nemám. Radovat se z toho, co mám (a že toho nebývá málo) je skutečně základem pro změnu světa vnitřního. A jak víme, vnitřní svět vytváří svět vnější.
JEDNODUCHOST & SPOKOJENOST
Zdá se mi, že můj předešlý život byla jedna velká póza. Role, která mi byla stále těsnější. Pamatuji si na ten moment, který se odehrál na začátku roku: najednou mi cvaklo, že i kdybych měl všeho toho materiálního kolem sebe milionkrát víc, než jsem měl, nikdy mě to neudělá šťastným. Věci najednou přestaly mít hodnotu. Potřebuji pouze tolik, kolik toho k životu v tržním hospodářství potřebuji, zbytek jsou tužby. Nechci jimi být kontrolovaný.
“Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.” – Jan Werich
V tomto směru věřím jednomu čínskému přísloví, které říká, že chce-li být člověk ve svém životě spokojený, jde to jedině tím, že dělá práci, která ho baví, a je díky tomu přínosem pro své okolí. Dává mi to smysl a rád bych podle této filozofie žil. Mimo to, už staří Řekové tvrdili, že správný život je takový, který je žitý ve snaze o naplnění osobního potenciálu. Autorem myšlenky je sám velký Aristoteles a věřím, že pokud s námi jeho učení zůstalo do současnosti, má to určitě svůj důvod.
Člověk toho potřebuje k životu poměrně málo. Potřebuje toho tolik, kolik jej udělá šťastným. A pokud někoho těší budovat impéria a mít z toho stres do konce života jenom proto, aby ho zakončil sedící na hromadě zlata, je to jeho volba. Nic není dobře, nic není ani špatně. Štěstí je pro každého z nás velmi subjektivním pojmem. A každý z nás tedy štěstí nachází v něčem jiném. Nějaké zkušenosti v životě již mám a myslím si, že život, který je prožíván v přebytku, je současně život, který je částečně žitý ve strachu. Ze ztráty majetku a z obavy, že vztahy (které jsou základem šťastného života) podlehnou chamtivosti.
HUDBA & PENÍZE
Nerozumím lidem, kteří chtějí být slavní jenom proto, aby byli slavní. Proč? Proč by někdo měl vědomě chtít nechat sebe sama podrobovat neuvěřitelně silnému tlaku na to, kým může, a nemůže být, a jak má svou existenci přizpůsobit, aby se líbila? Proč by někdo měl vědomě chtít dávat tolik nebezpečnou potravu svému egu a uvrhnout se tím dobrovolně do klece ovládané klamavými vjemy?
“Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše.” – Jan Werich
Nahazuji sem, kolik jsem si byl doposud schopný vydělat prací na hudbě za poslední 4 roky, co se jí věnuji. Jasně, má tvorba určitě nebyla na začátku kvalitní, nicméně důvody, proč jí nechávám viset veřejně, jsem tu už popsal… Necelých 45 dolarů. Tolik je dosavadní příjem. Každopádně o peníze mi nešlo, chtěl jsem prostě začít. A bylo nutné udělat první krok.
Jelikož jsem ale kluk ambiciózní a rád si plním sny, hranici pro vyplacení provize jsem nastavil tu nejvyšší možnou, tedy na 10 000 amerických dolarů. Každopádně… Nevím, nakolik je to reálné, nebo ne, ale jelikož jsme si v LUI ujasnili, že bychom rádi konali více dobra, mám návrh: jakmile vznikne nárok na vyplacení provize, celou částku věnuji organizacím, které u nás konají dobro. Loni i letos už jsme podpořili LGBT+ organizace a organizaci Klokánek pomáhající znevýhodněným dětem, proto bych tuto částku rád tentokrát věnoval organizacím jiným. Jako majitel psího kamaráda navrhuji možná celou částku rozprostřít mezi útulky, protože vím, že peníze potřebují a spousta těch nevinných životů leží v rukách pár moc hodných lidí.
Každopádně je to jen návrh, na finálním složení se klidně můžeme shodnout veřejně. Výsledek zkusím znovu sdílet kolem začátku prosince, bylo by super, pokud bychom mohli využít vánočního období k rozvozu dárků.
DĚKUJU…
Závěrem bych chtěl moc poděkovat tobě, pokud jsi dočetl/a až sem. Coming Out, Vol. 3 je pro mě nejosobnějším projektem, na kterém jsem kdy pracoval. Cílem od začátku bylo vylít si srdce, ať lidé vidí, co se jiným skutečně honí v hlavě. Ať je vidět trochu té autenticity ve světě, který je možná trošku dušený iluzí. Ať je vidět, že je v lidech dobro. Je to sice otřepané, ale takhle to vidím: pokud zvládne tenhle projekt přesvědčit byť jen jednoho člověka, aby v sobě dal více prostoru hlasu srdce, pak to za to určitě stálo.
Moc díky za přečetní/poslech a… Peace! ☮️
Jakub
