
Radim Uzel: „V oblasti sexuality mne už nedokáže překvapit vůbec nic“
Lidskou sexualitu lze i dnes považovat za do jisté míry neprobádanou. Ačkoliv témata s ní související již plní stránky novin a zejména v online světě se sex stal běžně dostupným „zbožím“, sexualita se ruku v ruce s těmito změnami – a zejména odstraněním četných tabu – ukazuje v mnoha (pestrých) podobách. Všudypřítomná pornografie, možnosti sexuální stimulace, sexuální násilí, ale také sexuální zdrženlivost dnešních miléniálů – to jsou témata, jimž se nevyhýbá veřejný zájem, ale ani kontroverze. Jak se k nim staví přední český sexuolog, MUDr. Radim Uzel, CSc.?
Ačkoliv pornografie je jistě součástí života většiny z nás, před nedávnem se jí dostávalo pozornosti např. v souvislosti s kauzou Českého rozhlasu, kde pohoršení vzbudilo odvysílání úryvku z oceněného britského gay románu Linie krásy. Konkrétně zazněla věta: „provokující penis, který mu zrovna teď trčel nad koulemi drze jako vykřičník.“ Stává se moderní společnost více prudérní?
Úzkostlivost současných mravokárců je někdy zarážející. Nedávno dokonce televizní Rada, jako cenzurní a dohlížející orgán, vydala stanovisko, že je v mládeži přístupném čase naprosto nemožné, aby v televizi zaznělo slovo „erekce“ nebo „sexuální výkonnost“. A situace se stále zhoršuje. Jeden fotograf mi nedávno sdělil, že z Facebooku byly vymazány jeho umělecké fotografie ženských aktů. Pokud to takhle půjde dál, tak bude za nemravné považováno slovo „stehno“ jako za dob mládí mé babičky. V rozhodujících a cenzurních orgánech totiž někdy zasedají puritáni a náboženští aktivisté. Jejich kritické postoje jsou často agresivní a snaží se kritéria morálky vrátit o desítky let zpátky, někdy až do středověku. A občas se jim to dokonce podaří.
O pornografii a jejích podobách píšete i ve vaší nové knize. V souvislosti s reklamami uvádíte, že „účel světí prostředky“ a polonahé slečny u sekaček jsou v podstatě v pořádku. Jak je to ale s komodifikací těl mužů? Proč není tak běžná?
Ženská nahota je pro muže daleko vzrušivější než nahota mužská pro ženy. Totéž se týká i pornografie. Na intimní kontakt dvou lesbických žen se nedívají jenom lesby, ale je zajímavý a vzrušující pro obě pohlaví. Naopak homosexuální soulož dvou mužů bývá pro většinu heterosexuálních jedinců skoro odpudivá. Auto s vypracovaným nahým svalovcem na kapotě skoro nikdo nekoupí. Pokud vím, tak žádná mužská organizace ještě nerozpoutala kampaň „Me too“. V tomto aspektu neexistuje žádná genderová rovnoprávnost.
Kampaň MeToo byla skutečně rozpoutána ženami. Ovšem co se týká znásilnění, nejčastěji jsou karty jasně rozdány: muž – násilník, žena – oběť. Na druhou stranu přeci nelze vylučovat ani násilnické chování žen…
Muž je od přírody vždycky větším násilníkem. Je za to zodpovědný mužský pohlavní hormon testosteron, který bývá právem označován za hormon násilí. Však také v počtu odsouzených za násilné trestné činy vedou muži nad ženami v poměru nejméně 10 : 1. To ovšem zdaleka neznamená, že se ženy na mužích násilí nedopouštějí. Tyto případy však bývají často skryté, protože se muži většinou za své znásilnění stydí a z toho důvodu tyto případy často utajují. To všechno se samozřejmě týká také leseb a gayů.
V jednom z vašich článků v souvislosti s mužským násilím píšete: „Muži, na které se nedostanou partnerky, se radikalizují, jsou iniciátory revolucí a propadají terorizmu.“ A co ženy, na které se nedostávají (i s ohledem na populační rozložení) muži? Také jim to způsobí nějakou „patologii“?
V mnoha kulturách je zcela normální mnohoženství, zatímco mnohomužství je naprosto výjimečným a unikátním jevem a vyskytuje se jenom v několika vysokohorských nesmírně chudobných oblastech světa. Krajiny s mnohoženstvím se vyznačují také velikými ekonomickými rozdíly. Vyskytují se zde muži nesmírně bohatí, ale také nevýslovně chudobní. Pro každou ženu je pak daleko výhodnější stát se druhou nebo třetí ženou bohatého muže než jedinou ženou muže chudobného. A právě ti chudobní jsou pak psychicky frustrováni, zbývá jim terorismus, revoluce nebo emigrace.
Připravujete k vydání novou publikaci s názvem Sex, násilí a drogy. Sex za užití různých stimulačních prostředků je pak nezřídka spojován právě s gay komunitou. Jaký je váš názor na sexuální stimulanty, příp. drogy zvyšující sexuální výkonnost?
Sexuální stimulaci pomocí jakékoliv drogy považuji za nevhodnou a nebezpečnou zejména z hlediska možného návyku. Pokoutně prodávané drogy bývají často zdraví a dokonce i životu nebezpečné. To se pochopitelně týká pouze drog ovlivňujících libido a netýká se prostředků podporujících erekci. Pokud mají charakter potravinových doplňků, jsou neškodné.
Jezdíte besedovat i se studenty do škol – co nejvíce z oblasti sexuologie zajímá dnešní dospívající? A naopak – co zajímá seniory, s nimiž na toto téma také pravidelně diskutujete?
Dospívající zajímají zejména problémy spojené s antikoncepcí. Zajímavý je jejich zájem o různé sexuální úchylky a jejich nebezpečnost. Snažím se je informovat vždy v souladu s poznatky současné lékařské vědy a stanoviskem Světové zdravotnické organizace (WHO). Důležité je také upozornění na nebezpečí různých sekt a náboženských spolků. Seniory pak zajímají rozdíly sexuální aktivity s přibývajícími léty, tedy to, co se ohleduplně nazývá „sexualitou třetího věku“. Ta bývá kvalitativně i kvantitativně sice jiná, ale neměla by až do smrti zcela vymizet.
Podle nových průzkumů a statistik se stále zvyšuje věk prvního sexuálního styku mladých lidí. Čím si myslíte, že to je?
Změny věku prvního pohlavního styku jsou již po tři generace zcela nepatrné. Začátek pohlavního života se prakticky nemění. Zdá se, že mladá generace přistupuje k sexu zodpovědněji než generace rodičů. Snad je to způsobeno příznivým působením sexuální výchovy, možná také obavami ze sexuálně přenosných nemocí.
Myslíte, že dnes, v době online seznamek, které zejména v případě těch pro gaye, mají skutečně negativní konotace, člověk může tímto způsobem najít „lásku na celý život“?
Současný způsob života a moderní technika sice zjednodušují možnosti seznámení, ale také působí individualizaci. Každý člověk si prakticky vystačí sám. Kromě toho mám dojem, že se společnost poněkud infantilizuje – „zdětinšťuje“. To možná způsobuje také technika a možnosti různých her. Dnes už se v rodině nehraje kanasta, ale všichni ťukají do mobilů. Zeptejte se dětí, kam zmizelo staré dobré „Člověče, nezlob se“! Láska na celý život je dnes spíš výjimkou. To je způsobeno také prodloužením lidského věku. A nacházení toho „pravého partnera“ je způsobeno nejen intuicí a jakýmsi životním štěstím, ale také racionální úvahou danou vzděláním. Nejlepší učebnicí byla kniha Miroslava Plzáka „Klíč k výběru vhodného partnera pro manželství“. Kdyby se těmi radami každý řídil, téměř by vymizely rozvody.
V minulosti jste byl také politicky činný – a to v rámci strany Nezávislá erotická iniciativa. Ta v 90. letech působila skutečně osvětově. Čistě hypoteticky, kdyby se opět zformovala – zač v oblasti sexuality by bylo třeba bojovat dnes, v roce 2018?
Úkoly podobných politických a společenských organizací jsou dříve i nyní prakticky totožné. Je to hlavně sexuální výchova v nejširším slova smyslu, tj. zodpovědného výběru sexuálního partnera, prevence sexuálně přenosných nemocí a boje za sexuální práva všech občanů. Sem patří také právo na pravdivé informace, přístup k antikoncepci a umělému potratu a rovnoprávnost sexuálních menšin. Škoda, že podobných organizací je tak málo. Je to také dáno nebezpečím internetu, který sice šíří informace, ale také velice často desinformace.
Proměnila se nějak sexualita a její vnímání během vašeho profesního působení? Může nás něco v oblasti sexuality do budoucna ještě vůbec překvapit?
Změnila se především otevřenost, s níž veřejnost k sexualitě většinou přistupuje. Důležitý je také posun k určité liberalizaci ve vnímání sexuálních jevů, jako je homosexualita, masturbace, pornografie, sexuální úchylky, orální styk, zdobení lidského těla a podobně. Vzhledem k tomu, že se touto problematikou zabývám už téměř půl století, jsem přesvědčen, že mne nemůže překvapit už vůbec nic. A když toto přednáším své manželce, tak říká: „Jenom aby ses ještě nedivil!“ Je totiž na rozdíl ode mne nadána zdravou optimistickou skepsí…