Nelétáte na exotické dovolené, abyste ulevili planetě? Dejte pozor na „nežádoucí účinky”, které způsobuje udržitelné cestování
Emise nikdo nepopírá. Ale co lokální ekonomiky?
Samozřejmě, že ve snaze vypořádat se s klimatickou krizí musíme dramaticky snížit emise – ale musíme také připustit, že v rámci přerozdělování bohatství a klimatické spravedlnosti může hrát cestování zásadní roli pro krátkodobé přežití. Letecká doprava významně přispívá k emisím uhlíku – to je nepopiratelné.
Zde ovšem přichází kámen úrazu: cestovní ruch slouží pro mnoho komunit po celém světě jako ekonomické záchranné lano. Všechny ty peníze, které utratíte za „frivolní“ dovolenou? Můžou přinést jídlo na stůl rodině na Bali nebo financovat vzdělání dítěte v Kostarice. Nejde o to, aby se z nás stali obránci letectví. Mluvila jsem ale s nespočtem místních průvodců a hostitelů, kteří mi řekli: „Potřebujeme turisty, abychom přežili.“
Jedna hostitelka na thajském venkově mi vysvětlila, jak jí cestovní ruch umožnil poslat děti na univerzitu – což se v její rodině poštěstilo poprvé. Další člověk mi v Peru popsal, jak příjmy od návštěvníků pomohly zachovat tradiční řemesla, která byla na pokraji zániku.
Bez lepších kalkulaček to nepůjde
Jaké je tedy řešení? Nejde o to, aby se cestování úplně zastavilo. Jde o to, abychom změnili představu o tom, jak cestujeme. Musíme vyvinout tlak na hlavní proud cestovního ruchu, aby se vypořádal s úniky – s jevem, kdy peníze z cestovního ruchu odtékají z místních ekonomik do kapes nadnárodních korporací, zejména v destinacích, které nejvíce ohrožují klimatické změny.
A teď přichází na řadu další nepříjemná pravda: nemůžeme zlepšit to, co nedokážeme změřit, ale naše současné nástroje měření jsou žalostně nedostatečné. Cestovní průmysl je zaplaven obecnými kalkulačkami uhlíkové stopy, které nedokážou zachytit nuance reálného cestování. Řeknou vám emise za noc strávenou v hotelovém řetězci, ale co když se ubytujete na místní farmě? Tyto nástroje mohou zcela ignorovat, že vaše rozhodnutí mají pozitivní lokální efekt. Potřebujeme pomoc, aby měření odpovídalo realitě a bylo snadno použitelné pro podniky i cestovatele.
Až doletíte, zůstaňte na místě
Co tedy navrhuji: na způsobu, jakým cestujeme, záleží stejně jako na tom, jestli jsme na místo letěli. Jakmile dorazíte, vyhněte se krátkým vnitřním letům. Než abyste objížděli jednotlivé země, raději se zdržujte déle na jednom místě. Smysluplně spolupracujte s místními komunitami a s původními obyvateli – ale pouze způsobem, který vítají a z něhož mají užitek. Zvažte možnost vydat se mimo vyšlapané cesty do měst, která nejsou přeplněná turismem; pravděpodobně si odnesete autentičtější zážitky a zároveň podpoříte oblasti, které skutečně potřebují „naboostovat” ekonomiku.
Zdroj: Giphy
Věnujte pozornost tomu, kde se ubytujete, co jíte a co děláte. Navštěvujete místní podniky? Účastníte se aktivit, které zachovávají a oslavují místní kulturu? Cestujete způsobem, jenž redukuje váš osobní dopad? Tato rozhodnutí mají na udržitelný cestovní ruch mnohem větší vliv než pouhé počítání nalétaných kilometrů.
Je to dokonalé řešení? To si pište, že není. Ale jde o pragmatický krok směrem ke spravedlivějšímu a udržitelnějšímu cestovnímu ruchu. Klimatická spravedlnost není jen o snižování emisí, ale také o zajištění toho, aby komunity, které jsou vůči změně klimatu nejzranitelnější, měly prostředky k adaptaci a prosperitě.
Takže až se vás někdo příště bude snažit „shamovat” za to, že jste někam letěli, nebojte se mu opáčit: „Ale kam půjdou moje peníze, až přistanu?“
To je otázka, na které při snaze o udržitelné cestování skutečně záleží.
© Evening Standard Ltd Pro Evening Standard
Sepsala Carol Savage, CEO společnosti Not in the Guidebooks.
