Zahřívaný tabák: Moderní rituál kuřáka ke spojení se svými předky
Naše historie je bohatá na využívání tabáku mnoha různými způsoby. Původně se třeba vůbec nekouřil, ale žvýkal, k čemuž docházelo v mnoha rozličných kulturách. Ve starověku byl považován za léčebnou bylinu s různými účinky, přičemž se žvýkal spolu s vápnem a dalšími rostlinnými přísadami, což pomáhalo uvolňovat v něm obsažené alkaloidy a zvyšovat jeho účinnost. Dnes však tuhle variantu nedoporučuji, neboť přidané vápno ničí zubní sklovinu, směs navíc barví zuby do červena, následně do černa. Pokud vám ještě nějaké zbydou.
V některých kulturách se tabák žvýkal zcela samostatně, bez jakýchkoliv příměsí. Například u domorodých obyvatel Ameriky byl součástí rituálů jako způsob komunikace s duchy a spojení se s předky. Tabákové listy se vkládaly do úst nebo do nosu, ale také byly občas i kouřeny nebo vdechovány. Jinde zase mohl být tabák žvýkán pouze muži, protože byl považován za jejich záležitost a jeho užívání bylo spojováno s mužskou sílou a odvahou. Žvýkání tabáku také sloužilo jako způsob poukázat na svoji důležitost v rámci kmenové hierarchie, tedy jak by se řeklo dnes – být cool, čehož se prakticky, zejména v pubertě, držíme pořád.
Je ale důležité si všimnout, že v každé kultuře byl tabák spojován s nějakým druhem rituálu a měl své specifické využití. Ať už se jednalo o léčbu, komunikaci s duchy, nebo o vyznamenání v rámci kmenové hierarchie, byl tabák považován za důležitou součást každodenního života a jeho použití mělo hluboký význam, protože sloužilo k posílení společenských vazeb. Rituály spojené s tabákem umožňovaly lidem vytvořit silné společenství a vyjádřit respekt ke svým předkům. Obecný dojem o posvátnosti tabáku se ale rozbil v roce 1492.
Tabáková (r)evoluce
Ano, pamatujete si to správně, v tom roce Kryštof Kolumbus „objevil“ Ameriku a tabák z ní začal vozit do Evropy. Místní si ho oblíbili i proto, že hojně věřili v léčebné účinky tabáku, se kterými je seznámili Indiáni. Postupně se rozšířil po celém světě, začal se hlavně kouřit a stal se pro lidstvo důležitou surovinou nejen z hlediska financí.
V průběhu času se tabákový průmysl proměňoval a vyvíjel. V 19. století docházelo k prvním pokusům o průmyslovou výrobu cigaret (do té doby se prodávaly ručně balené cigarety a doutníky), přičemž v tom 20. století jsme ji dovedli k dokonalosti. Cigarety se staly takovým fenoménem, že během první světové války byly distribuovány vojákům jako součást denní dávky. Samozřejmě jako anitistresová pomůcka, čili další věc, která přetrvala dodnes. Po druhé světové ale přišly první studie o velmi neblahém důsledku kouření na zdravotní stav a přišlo nalomení pevného přesvědčení o tom, že kdo kouří, je nesmrtelný frajer.
V 60. a 70. letech 20. století se objevily první alternativní způsoby užívání tabáku, jako jsou snus (nikotinové sáčky) a žvýkací tabák. Tyto produkty se zaměřovaly hlavně na zákazníky, kteří už nechtěli kouřit, ale stále je lákala vůně či chuť tabáku.
V 80. letech se objevil trend zdravějšího životního stylu a výrobci cigaret se snažili přilákat zákazníky pomocí různých „odlehčených“ variant, ale bez valného úspěchu.
V 90. letech vznikla ohromná vlna odpůrců kouření, a tak byly v některých zemích schváleny zákony, které omezily reklamu na tabákové výrobky a zakázaly kouření na veřejných místech. Není divu, že i díky pomoci nejnovějších technologií začaly vznikat nápady, jak lidem dopřát zážitek z kouření téměř kdekoliv.
Moderní éra tabáku
Spolu s anti-tabákovou revolucí na začátku 90. let se pokoušeli vědci a inženýři v Japonsku vytvořit novou metodu kouření, která by minimalizovala množství škodlivin vznikajících při spalování tabáku. V roce 2003 se objevily první komerční zahřívací zařízení na japonském trhu, která využívala speciální technologii zahřívání tabáku bez hoření. Tato zařízení byla však poměrně nevýkonná a nepříliš populární.
V roce 2014 se však zahřívaný tabák dostal na trh v Evropě a u místního publika okamžitě získal na popularitě. A to nejen díky svým unikátním chuťovým vlastnostem, velikou roli jistě hrál i design zařízení na zahřívaný tabák, které jako by bylo vyrobeno za účelem módního doplňku. Navíc nezabíralo větší místo než krabička cigaret a ostatní lidé si ho pletli s jinou drobnou elektronikou, díky čemuž ubylo trapných faux pas, kdy jsme vytáhli krabičku cigaret před někým, kdo to neměl vidět. V současné době existuje mnoho různých značek zahřívacích zařízení a tabákových náplní, které nabízejí širokou škálu chutí a aromatických vlastností.
A jak to vůbec všechno funguje? Ukažme si to na příkladu jednoho z nejoblíbenějších zařízení tohoto druhu kouření - glo společnosti British American Tobacco.
Glo je elektronické zařízení pro zahřívání tabáku, které funguje na principu určitých tepelných procesů. Když se tabáková náplň vloží do zařízení glo, speciální topné těleso ho zahřeje (pomocí indukční technologie) na teplotu kolem 240 stupňů Celsia (cigarety hoří při teplotách 600 - 1000 stupňů Celsia). Tento proces způsobuje, že se z tabáku uvolňují aromatické látky, nikotin a další látky, ale nevzniká žádný kouř.
Velikou mitovací k přechodu byť i letitých kuřáků na zahřívaný tabák je to, že podle mnohých studií eliminuje negativní dopady, které jsou spojené s užíváním klasických cigaret. Nelze ale pohrdnout ani snížením zápachu z kouře na minimum, stejně tak i pohodlností a jednoduchostí užívání.
A protože od klasických cigaret ustupuje stále více a více lidí, přemýšlí společnosti, jak přilákat nakonec všechny. Úspěch zřejmě tkví ve fokusu na aktuální celospolečenská témata.
