„LGBT+ Ukrajinci bojují v armádě a chtějí být vidět. Naše komunita zažívá ve válce hromadný coming out,“ říká aktivista Tymur Levčuk ze Lvova

Tymur Levčuk je ukrajinský LGBT+ aktivista a spoluzakladatel queer organizace Fulcrum. Před válkou žil s partnerem v Kyjevě, po útoku Ruska na Ukrajinu se spolu přesunuli k partnerově matce do Lvova. Tymur tam pracuje na otevření druhého útulku pro LGBT+ lidi a s vládou, již před válkou ostře kritizoval, nastavuje procesy, jak dostat do bezpečí zranitelné skupiny obyvatel. Tymur ví, že je na seznamu LGBT+ aktivistů, které Rusové chtějí zlikvidovat. Dokud bude ve Lvově co platný, je odhodlaný zůstat.

Jak to teď vypadá ve Lvově? Vejdou se tam všichni lidé, kteří odešli z jiných částí země?

Do Lvova přišlo už asi 200 tisíc lidí, což je opravdu hodně. Jsem dobrovolníkem na fotbalovém stadionu Arena – to je tady největší centrum pro uprchlíky. Je tam obrovské množství lidí, především ženy s malými dětmi, staří lidé. Lvovská radnice zařizuje dočasné ubytování už po celé Lvovské oblasti, ve vesnicích vzdálených až 40 km od města.

Správy všech měst se teď soustředí výhradně na pomoc ženám, dětem, seniorům a osobám s postižením. Pro muže-uprchlíky je teď velmi těžké najít si místo, kde mohou zůstat. Proto jsme pro gaye otevřeli ve Lově dvě uprchlická centra. Pokud se tady totiž chceš registrovat jako dobrovolník, přidat se k policii nebo k armádě, musíš týdny čekat, než na tebe dojde řada. A nikdo nemá odpověď na to, kde má muž v tom mezičase zůstat.

Jak teď vypadá tvůj běžný den?

Podílím na provozu zmíněných dvou uprchlických center pro LGBT+ lidi. Jedno vzniklo v prostorách bývalých kanceláří, už tam bydlí třicet lidí. Pořizujeme pro ně všechno, co potřebují – jídlo, vodu, věci pro osobní hygienu, pračku. Nyní dokončujeme druhé centrum, které je umístěno v nočním baru. Ani jedno místo tedy není uzpůsobené tomu, aby tam lidé žili.

Ráno čtu většinou maily, odpovídám na dotazy různých lidí, jak nás mohou podpořit. Dostali jsme finanční podporu od francouzské nadace, takže každé ráno pro ni připravuji finanční report. Pak jdu na nákupy různých věcí pro uprchlíky. Tím strávím klidně půl dne, protože běhám třeba po deseti obchodech. Taky pomáhám s distribucí humanitární pomoci, kterou posíláme vojákům do Kyjeva, Charkova nebo Oděsy. Mnoho LGBT+ lidí v různých částech země nemá možnost se evakuovat do bezpečnějších oblastí, ztratili práci a nemají z čeho žít. Jim posíláme finanční podporu ve výši 50 dolarů – za to si mohou zajít tak na dva nákupy do supermarketu.

Vždycky je tady co dělat. A to je pro nás privilegium. Moji kamarádi, kteří zůstali v Kyjevě, celé dny sedí doma. Ztratili práci, jen čtou zprávy a propadají se do deprese. Já na tohle naštěstí nemám čas. Moje práce mi dodává optimismus. V uprchlickém centru mi lidé říkali: „To je tak pěkné vidět tě s úsměvem na tváři, hned cítíme větší naději.“

 

Co teď LGBT+ lidé na Ukrajině potřebují nejvíc?

Nejen ukrajinská společnost, ale také LGBT+ komunita jsou teď naprosto sjednocené. Vím o nejméně třech organizacích, které poskytují queer lidem útočiště, finanční i psychologickou pomoc. Trans organizace dostaly v rámci humanitární pomoci hormony, AIDS centra také udržují poskytování lékařské péče. Největší problém zatím tady ve Lvově je, že lidé s pozitivním testem na HIV musí týden čekat, než se dostanou k léčbě.

Máme i další dobré zprávy: podařilo se nastavit metodiku, podle které trans lidé s písmenkem M v cestovním pase mají dovoleno překročit hranice. Pro muže od 18 do 60 let totiž platí zákaz zemi opouštět. Pro trans ženy to zatím není rychlé ani snadné, ale jde to. Ještě před týdnem tohle nefungovalo.

Zažijte kuchyňské zázraky – prémiové varné desky umí samy rozpoznat tvar nádobí i automaticky (a neviditelně) odsávat výpary28. 10. 2022

Pro gaye a bisexuální muže zatím neexistuje způsob, jak opustit Ukrajinu. Ale muži s HIV nebo s postižením už smějí odejít. Problém mužů s postižením byl, že obvykle měli ZTP průkazku, ale nezašli si vyřídit modrou knížku. A tu by museli ukázat na hranici, aby mohli odcestovat. Nově jim teď stačí jen ZTP průkazka. Před válkou jsme naši vládu hodně kritizovali, ale vidíme, že v těchto časech se snaží dělat opravdu maximum. Komunikuju s ministerstvem zahraničí, které se nyní snaží podporovat i LGBT+ Ukrajince. Věřím, že se brzy podaří nastavit procesy a každý, kdo bude potřebovat odjet ze země, tak bude moci učinit. Hodně LGBT+ lidí se ale přidalo do jednotek teritoriální obrany a podílí se na ochraně naší země bok po boku s ostatními.

Myslíš, že by díky tomu mohli začít být LGBT+ lidé na Ukrajině lépe přijímaní většinovou společností?

Asi ne. (smích) LGBT+ lidé sice vstupují do armády, ta ale nemá žádné postupy pro prevenci předsudečného násilí. V tuto chvíli není v armádě sexuální orientace podstatná, ale pokud se nějaký hate crime stane, nikdo to nebude ani vyšetřovat. S předsudečným násilím vůči LGBT+ lidem jsme tady na Ukrajině měli velké problémy už před válkou.

Jsme si vědomi toho, že LGBT+ komunita musí být vidět. Po Euromajdanu (násilné protesty na přelomu roku 2013/2014 v reakci na pozastavení podpisu asociační dohody Ukrajiny s EU – pozn. red.) nám naši odpůrci vyčítali, že jsme tam nebojovali a teď chceme nějaká práva. My tam ale byli, jen jsme se rozhodli nevytahovat duhové vlajky. Byla to chyba. Proto se nyní všichni LGBT+ lidé, kteří se zapojí, snaží zviditelnit – na uniformách mají duhové samolepky, nosí vlajky, hovoří o tom, kým jsou. Až se po válce budeme stejně jako po Euromajdanu hádat, kdo se víc zasloužil o vítězství, musíme být schopni dokázat, že jsme se aktivně účastnili.

Podcastový Grindr: Karlovi (27, projektový manažer, TOP) Grindr úplně nefungoval, proto jsme zkusili podcast. Poslechněte si rozhovor, kde jsme si vůbec nebrali servítky30. 9. 2022

Takže ukrajinská LGBT+ komunita zažívá svůj veřejný coming out v době války. To je ostré.

Ano, je to náročné. Ale to je cena za svobodu, kterou jsme připraveni zaplatit. Ukrajinská veřejnost celé roky LGBT+ lidi ignorovala. Je důležité jí ukázat, že jsme tady – a nejen Ukrajincům doma, ale i těm, kteří žijí za hranicemi. Proto je pro nás velmi významná i podpora českých LGBT+ organizací.

Zvažoval jsi ty osobně vstup do armády?

Já mám modrou knížku. Nemám žádnou zkušenost s bojem ani vojenskou teorií. Proto jsem se rozhodl pro humanitární práci. Dělám to, co umím. Ale pokud mě povolají, musím samozřejmě jít. Ovšem i v armádě nejsou jen muži v boji, ale i ti, kdo se starají například o logistiku a zázemí. Tam bych třeba mohl být co platný.

Přemýšlel jsi o tom, že odejdeš do jiné země? Někteří muži z Ukrajiny i přes zákaz odcházejí…

Dokud tady můžu pomáhat, zůstanu. Zatím jsem tu v bezpečí. Ale vím, že jakmile se Rusové dostanou do města, útočí na lidskoprávní aktivisty. Už před válkou zveřejnili seznam LGBT+ aktivistů, které chtějí zabít. Dokud budou Rusové v jiných částech země, budu tady a budu ze všech sil pracovat. Pokud se ale přiblíží, nebudu na nic čekat.

 

Podpořte přímo LGBT+ lidi na Ukrajině: na webu Tymurovy organizace Fulcrum najdete informace, jak můžete poslat příspěvek. Tymur sám vyzývá k finanční podpoře ukrajinské armády. „Když nás budou moct chránit vojáci, budeme v pohodě,“ říká Tymur. Peníze ukrajinským vojákům na nákup zbraní lze darovat přímo na účet Ukrajinské národní banky.

Zdroj: Tymur Levčuk